Jižní Morava - Několik týdnů po povodních stále sužují Moravu bez nadsázky miliardy komárů, kteří se vylíhli zejména v zaplavených oblastech. Právě do míst nejvíce sužovaných kalamitou jsme se vydali s kamerou České televize, abychom se doslova na vlastní kůži přesvědčili jak se lidem žije za neustálého bzučení obtížného hmyzu. První zastávkou na trase je Břeclav. Konkrétně místní infocentrum, kde zjišťujeme jak komáři ovlivňují turistickou sezónu.
„Komáři tu jsou, to je pravda a turisté to samozřejmě vnímají, největší problém s komáry je asi v oboře Soutok, konkrétně když si lidé chtějí prohlédnout soutok Moravy a Dyje, tak tam je ten problém hodně velký,“ popisuje situaci pracovnice infocentra Hana Hlavatá. Zároveň však dodává, že mimo oblast lužních lesů není situace natolik dramatická a v blízkosti vodních ploch se lze poměrně úspěšně bránit pomocí repelentů.
Naše další kroky vedou do přístavu břeclavské lodní dopravy, kde nás kapitán výletní lodi Ladislav Dvořák hned obdaří historkou o potížích turistů s bodavým létajícím hmyzem. „Já jsem si nikdy nemyslel, že jako lodní doprava budeme mít problémy s komáry. Říkal jsem si, že na řece přece komáři tolik nejsou. Ale vezl jsem skupinu starších turistů k Janovu hradu a jako obvykle jsem jim ukázal kam mají jít, rozloučil se a čekal, že se přibližně za hodinu k lodi vrátí. Neuběhlo ani pět minut kdy se za dusotu řítili zpátky s tím, že tam je tolik komárů, že se tam nedá být,“ vypráví.
Základním lidským instinktům a radám navzdory si to vzápětí namíříme přímo do komářího teritoria - do lůna lužních lesů. Tady už začínají hejna komárů neúprosně útočit. Během chvilky nasbíráme několik štípanců, reprezentovaných zarudlými skvrnami. Kolega kameraman se brání repelentem, já sám nasazuji kůži ve prospěch kvalitní obrazové evidence komáří agrese do chystané reportáže. Jen pár metrů od hranice se Slovenskem, jejíž přirozenou linku kreslí tok řeky Moravy se poté setkáváme s párem místních obyvatel, kteří nás zasvěcují do tradičních a zaručených metod jak komáry odehnat. Jaromír Uher s Viliamem Machovičem na zahradě ve starém rezavém kbelíku rozdělávají oheň, kde většinou pálí suché listí nebo cokoli jiného, co vytváří hustý kouř – ten je spolehlivou obranou proti dotěrnému hmyzu. „Dáváme tam třeba takzvané práchno – trochu vlhké dřevěné odlomky. A to velmi intenzivně čadí a co je taky důležité - rychle to neshoří,“ vysvětluje Uher, který si za čtyřicet let lesnické profese v okolních luzích s komáry zažil své. Společně se pak shodují, že i přes letošní „extrémní“ sezónu bylo komárů dřív ještě víc. „V podvečer, když se pářili a rojili to byly obrovské roje, černé sloupy až pět šest metrů vysoké,“ vzpomíná Machovič.
Rady dostáváme jako bonus také když se o chvíli později vydáváme do obchodu pro jakékoli účinné zbraně proti hmyzu. „Rozhodně bych doporučila nechodit do vysoké trávy a co nejmíň se pohybovat, v lese je to doslova drastické. Byli tady nedávno na archeologických vykopávkách Američané a kopali až v lese. Opravdu chudáci,“ vypráví Jarmila Zajíčková, provozující malý krámek na zámečku Pohansko nedaleko Břeclavi. Na mnoha místech jsou kvůli současné kalamitě repelenty vyprodané, ona má ale proti komárům v zásobě slušný arzenál.
Jako bychom slova zasvěcených ani neposlouchali, vybaveni spreji míříme nocovat ještě hlouběji do jednoho z nejrozsáhlejších lužních lesů v Evropě, zasazeném v klínu tvořeném moravskými veletoky Dyjí a Moravou. Když se začne smrákat ani silná ochranná vrstva nepomáhá před nálety stovek krvežíznivých stvoření. Nedají se popsat jinak než hustá mračna. Narychlo postavíme stan, spát je však v bzučivé atmosféře nemožné. Alespoň krátce po setmění, kdy je rej komárů nejintenzivnější. S nadějí, že za pár hodin bude situace lepší, z luhů, kterým vládnou dvoukřídlí, prcháme. A to do hodonínské restaurace U jezu, která kvůli blízkosti vody také trpí pod útoky komářích mračen. Skoro až romantické posezení dokáže všudypřítomný hmyz proměnit v ryze nepříjemnou záležitost. Jasným důkazem je skutečnost, že jindy plnou zahrádku okupujeme úplně sami. Loni tady seděla spousta lidí, protože počasí bylo příjemné, nebylo tady tolik komárů. V tomto roce, kvůli povodním, kvůli všem těm komárům je prázdno,„ smutně nám sděluje provozovatel restaurace František Ondruš. Ten kvůli komáří kalamitě zažívá podle něj nejhorší sezónu od roku 1991. Z vlastního neštěstí si ale umí udělat i legraci. Soutěž o rekord v počtu zabitých komárů podle něj letos nemá konkurenci. “V roce 1997 když byly povodně, to se říkalo, že byla stoletá voda a to byl rekord nějakých 87 komárů za půl hodiny, v roce 2006 byl ten rekord o něco překonán, ale troufnu si tvrdit, že pokud to letos vyhlásíme, tak by to mohlo být i 150 komárů," glosuje situaci.
Pozdní návrat do lesů přináší jedno pozitivum. Noční chlad nakonec přece jen alespoň částečně utlumil komáří aktivitu. Pár hodin spánku narušuje jen několik jedinců, kteří bůhví kudy pronikli dovnitř stanu, ale po večerních zkušenostech to ani nevnímáme. Když se však světlo začne drát zpátky na oblohu, vrací se i protivný hmyz ve velkých počtech. Uznáváme, že další vlna komářích bodnutí už by byla příliš a míříme konečně nadobro z lesa pryč. Svou pouť po komáry sužované jižní Moravě ještě za rozbřesku zakončujeme u splavu zalitého ve žluti ostrého slunce, kde jsme zastihli probouzející se rybáře. I oni kvůli své vášni s komáry statečně bojují a když se ptáme na účinnou obranu proti nim, dostává se nám od jednoho z nich, Zbyňka Ševčíka, prozaické odpovědi: „Kupujeme si repelenty, ale ty fungují tak maximálně půl hodiny, jinak je to na nic. Tak vám zbývají už jedině ruce – neustále se liskat a je to vyřešené!“
