Hlukem projela Jízda králů. Místo tradiční tříleté pauzy se uskutečnila po pěti letech a dvanáctiletý král Marek Šuránek čekal na svoji příležitost dva roky. Odklad tradice, která je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, způsobila pandemie covidu.
Po pětileté pauze se v Hluku konala Jízda králů
Jízda králů se obvykle koná každoročně ve Vlčnově, ob rok v Kunovicích, jednou za tři roky v Hluku a jezdí se také ve Skoronicích na Hodonínsku. Letos se uskuteční postupně na všech čtyřech místech. Loni se uskutečnila ve Vlčnově, ale pro účastníky platila řada omezení. Především byl zrušen doprovodný program. V prvním pandemickém roce 2020 se nejelo ani ve Vlčnově.
V Hluku jel v čele král, který se původně na roli připravoval již předloni. Byl oblečený podle zvyklostí do dívčího kroje. Doprovázela jej družina jezdců na bohatě zdobených koních.
„Připravoval jsem se na to, že to bude dlouhé a budu mít v puse růži,“ uvedl Šuránek, který letos zastal roli krále. Podotkl, že se těšil a před začátkem nebyl nervózní. Ani jízdy na koni se nebál. „Jezdil jsem už dřív. Kamarádka má koně, takže jsme jezdili, trénovali,“ dodal.
Králův dům byl před jízdou slavnostně vyzdobený, návštěvníkům rodina nabízela koláčky i slivovici. Když přijela o krále požádat družina, přihlížely stovky lidí. Poté byl další ceremoniál před hluckou tvrzí, při kterém starostu žádá o povolení konat jízdu králů. Jezdci projížděli hlavními ulicemi města a vyvolávali různá hesla.
Pro Šuránkovu rodinu je ctí, že syn byl vybrán za krále. „Je to obrovská událost a čest pro celou rodinu. Pro nás je to víc než svatba,“ řekla králova matka Michaela Habartová. Rodina je podle ní ráda, že se jízda mohla uskutečnit bez omezení, přestože na ni museli čekat. „Pořád jsme nevěděli, co bude. Ale jsme radši, že když už jízda bude, tak s plnou parádou,“ uvedla Habartová.
Podle etnografů může mít Jízda králů původ ještě v pohanské době, kdy mezi sebou chlapci soutěžili při vyhánění dobytka. Nejlepší byl králem. Druhý možný původ tradice vidí v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad v patnáctém století. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se do ženského kroje a do úst si vložil růži.
