Pražskými ulicemi začne jezdit souprava dvou čerstvě opravených historických tramvají typu Tatra T2. Dopravní podnik jimi cestující poprvé sveze 7. března a poté budou k vidění především na nostalgické lince 23, na níž dosud jezdily vozy T3 v původním provedení ze 60. až 80. let. Zatímco však „tétrojky“ lze považovat za symbol pražských ulic, vozy T2 ve městě takřka nejezdily. Vyráběly se sice na Smíchově, ale kromě krátkého provozu dvou prototypů v Praze cestující žádný z nich nevozil.
Dva prototypy tramvaje T2 jezdily v Praze ve zkušebním provozu v 50. a 60. letech a zůstaly osamoceny. Dopravní podnik jich objednal více, ale pro velké vytížení nebyla zakázka uskutečněna. „Tédvojky“ se tak vracejí do Prahy po více než půlstoletí absence a počet těch, které kdy ve městě vozily cestující, se zdvojnásobuje.
Pražský dopravní podnik (DPP) pokřtil oba vozy, které odkoupil z Liberce, ale původně byly dodány do Ostravy, ve svém muzeu ve vozovně Střešovice. Vedoucí historických vozidel dopravního podniku Petr Malík při křtu připomněl, že i když tramvaje T2 v Praze téměř nejezdily, podnik měl na jejich vzniku významný podíl. „Tramvaje T2 jsou pro pražský dopravní podnik symbolem pokroku a vývoje. Dopravní podnik tehdy, před 60 lety, aktivně spolupracoval na jejich vývoji,“ uvedl.
Poté, co oba vozy před dvěma lety skončily v běžném provozu v Liberci, prošly rekonstrukcí ve firmě Ekova v Ostravě, která vrátila jednomu podobu z 60. let, druhém z 80. let. „Největší práce probíhaly na skříni vozidla, to znamená oplechování, střecha vozidla, výměna oken. Tramvaje, první z roku 1958, druhá z roku 1962, měly největší část života za sebou. Rekonstrukcí se jim prodlužuje život o dvacet, třicet let,“ podotkl místopředseda představenstva společnosti Jiří Martiník.
Technický ředitel DPP Jan Šurovský dodal, že budou tramvaje jezdit především na lince 23, která spojuje vinohradskou Zvonařku s břevnovskou Královkou a jezdí na ní to nejstarší, co dopravce má. „Nicméně první, kde by měly jezdit vozy s cestujícími, je víkend 7. a 8. března, a to na lince 2. Každý vůz má jezdit na jiném pořadí,“ avizoval.
Kapacitní…
Oba nově pokřtěné vozy T2 patří k typu, který byl druhým pokusem smíchovské Tatry o vůz koncepce PCC. Tyto tramvaje byly zkonstruovány ve 30. letech ve Spojených státech. Byly čtyřnápravové se dvěma otočnými podvozky a všemi nápravami hnanými. Byly ovládané takzvanými zrychlovači, které oproti starším kontrolérům umožňovaly rychlejší a plynulejší akceleraci a v původní americké koncepci se nepočítalo s provozem s vlečnými vozy. Skříň byla celokovová. Oproti starším tramvajím byly vozy PCC kapacitnější, rychlejší a pro cestující také pohodlnější.
V Československu se stal první tramvají PCC typ Tatra TI (později označován jako T1). Vznikly spory o to, že Tatra nezakoupila ve Spojených státech licenci na výrobu vozů PCC, a tak se její produkce nikdy nedostala na západní trhy. Východní blok jí to ale bohatě vynahradil. Tramvaje T1 v 50. letech začaly vytlačovat starší, převážně předválečné dvounápravové tramvaje ve městech hlavně v severní části Československa. Nejvíce jich začalo jezdit v Praze, pro kterou byly přímo zkonstruovány, další v Ostravě, Plzni nebo Košicích.
Tramvaje T1 byly ale postaveny hlavně pro Prahu a byly v některých ohledech neflexibilní. V Tatře tak stvořili typ T2 (původně též TII), který byl univerzálnější a lépe uzpůsobitelný k provozu v jiných městech s jiným charakterem tramvajového provozu, než je ten pražský.
Vozy T2 jsou z tatrovácké produkce vizuálně nejpodobnější klasickým americkým tramvajím PCC. Ve srovnání se svými předchůdkyněmi T1 jsou „tédvojky“ téměř o metr delší a také o deset centimetrů širší, a tedy jsou i o něco kapacitnější. Kromě základní verze T2 zkonstruovala Tatra také variantu T2SU určenou k provozu v sovětských městech, která se na první pohled liší absencí prostředních z trojice dveří. Do českých a slovenských měst přinesly tramvaje T2 mimo jiné novinku v podobě příčně umístěných sedadel v celé délce vozu.
Nové tramvaje dodávané na přelomu 50. a 60. let se dočkaly většího rozšíření než jejich předchůdkyně. Velké série šly do Ostravy či do Brna, dostaly se také do Mostu, Plzně, Košic a ukončovaly tramvajový provoz v Ústí nad Labem. Díky tomu, že bylo možné osadit je úzkorozchodnými podvozky, dostaly se „tédvojky“ také do Bratislavy a Liberce.
Navíc několik desítek tramvají T2SU odebrala sovětská města, nejvíce Moskva, kde začalo jezdit 180 těchto vozů, dále též Kyjev či Jekatěrinburg.
Těžká váha
Tramvaje T2 ale trpěly i některými nedostatky. Především činila dopravním podnikům potíže jejich velká hmotnost blížící se 18 tunám, ve srovnání s T1 to bylo asi o deset procent více. Tatra tedy začala na počátku 60. let projektovat nový typ, a tak vznikla nejslavnější ze všech tramvají – T3, která byla ve všech ohledech dokonalejší a ve srovnání s T2 lehčí díky použití laminátových prvků.
Vozy T2 ale v provozu zůstaly po jejich boku. Procházely různými rekonstrukcemi, které měly vzhled obou typů – T2 a T3 co nejvíce sjednotit, a tedy usnadnit jejich údržbu. To je ostatně patrné na dvojici tramvají, které nyní začnou jezdit v Praze – první má původní čelo s jedním světlometem, druhá již rekonstruované se dvěma světlomety po vzoru novějšího typu.
Obě tramvaje jsou také vybavené pantografy, což je odlišuje od původního provedení s tyčovými sběrači. To je ostatně k vidění na prototypu, který je exponátem muzea pražské MHD. S vozy T3 se postupně sjednotila kabina řidiče či interiér, kde se objevily červené a šedivé laminátové sedačky.
Nejdéle vydržely tramvaje T2 v pravidelném provozu v Liberci. Svézt se jimi bylo možné ještě předloni. A právě poslední dva vozy, které v Liberci jezdily, jsou ty, které se nyní „nastěhovaly“ do Prahy. Původně byly dodané do Ostravy, jejíž dopravní podnik je předal do Liberce ve druhé polovině 90. let.
