Neznámý příběh o atmosféře těsně před začátkem invaze vojsk Varšavské smlouvy – dvacet studentů vyrazilo před padesáti lety pěšky z Plzně do bulharské Sofie na festival mládeže a studentstva. Do cíle se nedostali. V Bulharsku už byly v pohotovosti jednotky, které se 21. srpna podílely na okupaci Československa.
Před padesáti lety byl sportovec Zdeněk Smiřický z Dřevohostic na Přerovsku studentem a svazákem. A také jedním z dvaceti aktérů pěšího pochodu na Světový festival mládeže v Bulharsku. Tyto akce byly výkladní skříní socialistických zemí.
„Byl to trochu bláznivý nápad, ale chtěli jsme zkusit naše možnosti,“ řekl Smiřický. Putování ale skončilo dřív, než bylo v plánu. 1500 kilometrů dlouhou cestu studenti odstartovali v Plzni, po měsíčním putování se měl cílem stát festival v Sofii.
Každý den ušli 40 až 60 kilometrů. Pochod ale skončil v Dimitrovgradu na jugoslávsko-bulharských hranicích. Do cíle jim chyběl jediný den cesty. Euforii vystřídal šok.
Bulhaři označili studenty z Československa za kontrarevolucionáře, do země je nepustili. „Na hranicích nám bulharskými celníky bylo řečeno, že jsme něželatěl'nye gosti (nevítaní hosté –pozn. redakce),“ popsal Smiřický.
Když protestovali, policisté je zbili. Zdeněk Smiřický drama detailně popsal v deníku, 50 let ho nikomu neukázal. „Doktora mlátili také. Křičeli jsme na ně. To jste slovanští bratři? Fašisti!“ stojí v půlstoletí starých zápiscích.
Důvod, proč policisté brutálně zakročili, studentům vysvětlili turisti, kteří se z Bulharska vraceli. Na trase, těsně před hranicí, míjeli dva motostřelecké pluky, 2200 vojáků v bojové pohotovosti. Studenti, kteří z Československa k hranicím došli pěšky, mohli utajenou operaci ohrozit.
„Že bychom mohli podat informace, že Bulhaři obsazují hranice a co se to vlastně děje,“ vysvětlil účastník pochodu Plzeň-Sofia. Bulhaři potom vkročili na Slovensko jako okupanti.
Studenti se na festival nedostali, domů se vrátili vlakem z jugoslávského Bělehradu. Za několik hodin vojáci, které nesměli vidět, obsadili jejich vlast.
