Do výstavy Automotofony zařadilo muzeum celkem 40 hudebních aparátů, od hracích hodin přes orchestriony, flašinety, hřebíčkové hrací strojky až k polyfonům a pianolám. „Liberec býval ve 20. letech minulého století městem velkovýroby pianol, působili tu tři výrobci,“ dodal Volný. Mimo pianol domácí produkce od libereckých firem Johann Harwardt, Hugo Paul Lehmann a Koch & Korselt vystavuje muzeum ještě tři další nástroje od firem Hupfeld a Poppers z Lipska a amerického výrobce Piano-player Metrostyle. Médium, které v těchto hudebních nástrojích přenáší zvuk, je papírový děrovaný pás. Nejstarším vystaveným kusem jsou hrací hodiny s celodřevěným hracím strojem a zvonkohrou z roku 1734.
Podle mluvčího muzea Tomáše Trávníčka je soubor samočinně hudbu produkujících nebo reprodukujících přístrojů zajímavý i svým řemeslným zpracováním a nápaditostí dávno zapomenutých technických řešení. Většina exponátů je plně funkční, takže je lze obdivovat nejen zrakem, ale i sluchem.
Největšího rozmachu dosáhla výroba hracích strojů na přelomu 19. a 20. století. Do 30. let 20. století ovládaly mechanický přednes hudby kolovrátky, flašinety, hřebíčkové stroje, orchestriony, pianoly a jiné automatofony. Později se vystřídaly fonografy a gramofony. Vznik těchto automatů souvisí s odvěkou snahou lidí sestavit přístroj, který by vyluzoval hudbu, i když ho bude obsluhovat člověk bez hudebního nadání a zvláštní zručnosti. „Myšlenka mechanicky provozovat hudbu se mohla plně rozvinout až tehdy, když hodinářské umění nahradilo přesýpací a vodní hodiny hodinovými stroji,“ podotkl Trávníček. Na výstavě, která potrvá až do začátku prosince, je připravena také projekce o tom, jak vzniká mechanický hřebíčkový hrací strojek.
