Před třinácti lety lékaři diagnostikovali dělníkovi Antonu Dudymu nález rozšířeného srdce a závažnou poruchu plic. Náročnou operaci tehdy zvládl, ale s doživotními následky. Plně invalidním byl Dudy uznán 12. března 1998, když se na tom shodly okresní správa sociálního zabezpečení, ministerstvo práce a sociálních věcí i soud.
Protože za období let 1978–98 získal víc než deset let povinného pojištění, má právo i na invalidní důchod, dosud se ho ale nedočkal. ČSSZ totiž v posudcích pokaždé uvádí jiný údaj o míře invalidity a době vzniku, výpočty v pojištění proto nesedí a Dudy o důchod přichází.
Problém spočívá v tom, že v žádosti o invalidní důchod, která potvrzuje plnou invaliditu, není uveden den jejího vzniku. „Zákon počítá s tím, že invalidita vzniká v jeden okamžik a nemůže se následně měnit,“ říká právník František Valeš. Další žádost z roku 2000 hovoří ovšem o vzniku plné invalidity nikoli v březnu, ale 5. května 1998. V roce 2004 byla Dudymu změněna diagnóza na částečnou invaliditu se vznikem v tomtéž roce. Podle loňského posudku žádosti o invalidní důchod byl Dudy plně invalidní od roku 2008.
Reportáž Ley Surovcové
Letošní záznam pacientovi přisuzuje nejnižší stupeň invalidity; Dudymu se přitom zdravotní stav natolik zhoršil, že nyní kvůli špatně pracující chlopni čeká na voperování kardiostimulátoru.
Protože pacient už deset let nepobírá invalidní důchod, musí ho živit manželka. Pár se nyní hodlá obrátit na veřejného ochránce lidských práv se stížností na ČSSZ. Ta by se měla případem zabývat v druhé polovině října. Pokud Dudymu i tentokrát invalidní důchod zamítnou, je pacient rozhodnutý se soudit. Podle právníků by totiž mohl mít velkou šanci vyhrát a získat statisícové odškodnění.