Ve čtvrtek Martin Potůček rozpustí svou důchodovou komisi. Při té příležitosti předá doporučení k úpravám důchodového systému, kterým se bude moci věnovat příští vláda. Osud těchto doporučení je však předem známý – skončí v šuplíku a nikoho nebudou zajímat. Takový byl koneckonců osud všech důchodových komisí v České republice. I když se snažily a měly dobré nápady, politici je nikdy nebrali vážně.
Křeček: Důchodové komise vznikají a zanikají. Výsledky však chybí
Už v roce 2000 vznikla první důchodová komise, která měla řešit podobu důchodového systému. Přestože v tehdejším parlamentu seděli jiní lidé z jiných politických stran, ani tehdy se žádný koncensus na reformě důchodů nenašel a celá věc se odložila.
Následně byla v roce 2004 ustanovena další komise, které se říkalo Bezděkova. Ta vypracovala ucelený soubor doporučení pro dlouhodobě udržitelný důchodový systém. Na základě těchto doporučení byl dokonce zpracován návrh Dohody politických stran o dalším pokračování důchodové reformy. Jednání o dohodě probíhala až do roku 2006, ale ani poté nebyla žádná reforma přijata.
Další 4 roky se nedělo nic. Až v roce 2010 byla ustanovena druhá Bezděkova komise, která nesla název Poradní expertní sbor. Na tomto půdorysu byly vytvořeny dvě varianty možné důchodové reformy. Přitom bylo zdůrazněno, že se nedoporučuje zavedení dobrovolného 2. pilíře z důvodu očekávaného nízkého zájmu občanů. Politici i proti tomuto doporučení 2. pilíř zavedli a ten dopadl přesně podle původních očekávání.
Potůčkova komise stála u zániku 2. pilíře
Po neslavné historii byla založena dosud poslední, a právě končící důchodová komise, které se přezdívá Potůčkova. Ta stála u zániku 2. pilíře, ale vytvoření nové podoby důchodového systému se jí nepodařilo prosadit. Zřejmě nejzajímavějším jejím návrhem byla každopádně diferenciace sazeb pojistných odvodů pro rodiny s dětmi, tedy princip „ čím více dětí, tím menší odvody“. Vláda to sice schválila, parlament už ne.
Komise tak dosáhla spíše dílčích parametrických změn. Tou asi nejvýznamnější jsou úpravy ve 3. pilíři. Především rozšíření osvobození od daně z příjmů i na výplaty penzí prováděné po dobu nejméně 10 let. Dále snížení minimálního věku pro účast z 18 na 0 let. Zvýšení limitu pro kolektivní investování do standardních fondů z 35 na 40 % (nakonec zvýšeno na 60 %) a do speciálních fondů z 5 na 10 % (nakonec zvýšeno na 20 %) z hodnoty majetku v účastnickém fondu. A také povinnost bank držet peněžní prostředky vyplácené účastníkům odděleně od ostatních prostředků. Tyto prostředky nespadají do majetkové podstaty v případě úpadku penzijní společnosti.
Hlavní ekonom BH Securities. Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, na které aktivně pedagogicky působí. Odborně se zaměřuje především na analýzu české ekonomiky, sociální systémy a veřejné rozpočty. Při svém studiu strávil nějaký čas na London School of Economics a díky studiu MBA si rozšířil své znalosti a dovednosti také v oblasti byznysu.
Vzhledem k mimořádně dobré ekonomické situaci to tedy dnes vypadá tak, že současný důchodový systém je udržitelný a celá záležitost se zas na pár let odloží. Až se ale ekonomice přestane dařit, zdání udržitelnosti důchodového systému se rozplyne jako pára nad hrncem. Politici pak zřejmě sáhnou po svém obvyklém řešení – založí důchodovou komisi.