V duchu tohoto výkřiku v zásadě zaznělo vystoupení Pavla Béma. Očekává, že ODS namíří svoje kolty a koaliční spojenci zvednou obě ruce pro to, aby na Hradě dál kraloval současný prezident. Nemluvě o tom, že volba je tajná a že uvážlivá slova Mirka Topolánka o naštvaných nevolících byla v tomto punktu na místě, proč by měli vlastně lidovci a zelení jít při prezidentské volbě v jednom šiku s největší vládní stranou?
Vzdejte se a volte Klause!
Bém pro to používal ve svém vystoupení zcela prázdné argumenty. Řeči o Václavu Klausovi jako o garantovi nepřetržitosti reforem jsou zábavné. Prezident může být v našem ústavním pořádku a při zdejším zavedeném chápání hradní funkce vším možným, jenom ne podporovatelem programu jedné části politického spektra. I když to tak v srdci může cítit, navenek nic takového sdělovat nemůže. Prezident je u nás vašnostou z Hradčan, ne praktikujícím politikem. Tak to zavedl už Masaryk, byť se toho ani na okamžik upřímně nedržel. Hradnímu pánovi u nás je dovoleno politikařit, ale ne otevřeně dělat politiku.
Aktivita Pavla Béma může v důsledku ohrozit fungování koalice, minimálně vzhledem ke stavu Strany zelených. Tam jakýkoliv otřes znamená krizi, jejímž důsledkem se stane rozhoupání vládních jistot. A na vnitrostranické oponenty Martina Bursíka působí Václav Klaus jako červený hadr na býky. Lidovci jsou, pravda, uvážlivější, a nejdříve počítají, co jim to vynese, ale nechat se takhle otevřeně tlačit ke zdi by nejspíš špatně snášeli. A navíc je postavení vlády při současných prognózách o drahotě velmi, velmi vratké. Proč Pavel Bém kope do židle, která se houpá? Není nebezpečné rozeštvávat koalici kvůli volbě Václava Klause, která se beztak zdá být jistou? K čemu se lámat do otevřených dveří s rizikem, že se mi na hlavu zhroutí futra?
Co by se stalo, kdyby Pavel Bém nakonec jako pilný červíček koaliční pískový hrad rozvrtal? Začaly by problémy i uvnitř samotné ODS. Jistoty postů by začaly mizet. Je otázka, koho by modří obvinili. Béma? Možná, že spíše Topolánka. Má proti sobě uvnitř strany poměrně silnou opozici a při troše pilné práce by se tento odpor dal ještě výrazněji rozšířit. A po dramatičtějších změnách v čele hejna by mohli ptáci zjistit, že se naskýtá ještě jedna osvědčená jistota: nějaký způsob spojení s Paroubkovou sociální demokracií. Taková velká koalice nebo nějak přetvořená opoziční smlouva by zajišťovala podporu pro reformu i pro dělení dobrých křesel. Už jsme to zažili. A v tomto případě argumentovat s kontinuitou, zajištěnou Václavem Klausem, lze téměř bezvýhradně.
Takové úvahy jsou ovšem skoro na úrovni cvičení Miloše Zemana v jeho prognostických rauších. Proto budeme raději předpokládat, že Pavel Bém má jen Václava Klause bezmezně synovsky rád a chce se mu zalíbit a podpořit jej. Udělal všechno, co mohl, aby se pan prezident nemusel přivazovat k bagru u základů Kaplického chobotnice, nyní míří na politickou scénu a volá: „Zvolte Václava Klause nebo budu střílet!“ On je Pavel Bém přece jen takový citlivý chlapec, trochu hrrr. Za roh nikdy nekouká…
