Bojím se chodit pražskými ulicemi

Nejsem rodilý Pražan, a možná proto jsem toto město odjakživa obdivovala a toužila v něm žít. Podařilo se mi to zhruba před třiceti lety. Musím se přiznat, že život v Praze se mi i přes některé výhrady vždycky líbil.

Miluji pražskou architekturu, stará zákoutí i pulzující život velkoměsta, kdy se pořád něco děje. Ráda si čas od času hraji na turistu a vypravím se do ulic, které objevuji jakoby poprvé, zajdu na kávičku do café, kde jsem ještě nikdy nebyla (což není tak těžké, neboť bary a kavárny vyrůstají a zanikají vysokou rychlostí), na chvíli se připojím k nějaké turistické výpravě a se zájmem okukuji průčelí domů a soustředěně naslouchám jistě zasvěcenému výkladu (slovům netřeba rozumět). Zkrátka, vždycky jsem se ráda Prahou jen tak procházela, ať už bezcílně nebo s určitým záměrem, dopravit se na konkrétní místo. Až donedávna.

Není to tak dlouho, nanejvýš rok a půl, kdy jsem pocítila zřetelnou úzkost z představy, že musím jít do centra. Nechtělo se mi. Vymýšlela jsem si různé důvody, proč bych tam zrovna teď nemusela a výpravu odkládala a odkládala. Když už to dál odsunout nešlo, zhluboka jsem se nadechla, zastrčila hlavu mezi ramena a s očima sklopenýma k zemi jsem se pokoušela o co nejrychlejší poklus mnou kdysi oblíbenými ulicemi.

Tu změnu neměl na svědomí vzrůstající provoz nebo rozkopané chodníky, větší počet překážejících turistů či zvětšující se kriminalita. Moje úzkost vznikla paradoxně jako důsledek nárůstu „páchání dobra“ v metropoli. Jako houby po dešti se totiž na ulicích vyrojily různé dobročinné spolky, organizace, nadace, skupinky lidí i jednotlivci, kteří v rámci nějakého dobrého záměru a bohulibé činnosti žádají ode mě jakýkoli finanční obolus. Ačkoli rozhodně nejsem proti dobročinnosti a myslím, že jsem v tomto směru celkem uvědomělá, přiznám se, že mě poslední dobou nastalá situace rozčiluje, ba přímo stresuje. 

Mé, už tak pošramocené, psychice vůbec nedělá dobře, že mi skoro u každé stanice metra, na náměstí, tramvajové zastávce a všude jinde kdosi zastoupí cestu, vrazí kasičku pod nos a se slovy: „Záleží vám na budoucnosti opuštěných dětí“ (matek, zvířat, nebohých invalidů, důchodců, bezdomovců, černoušků, indiánů, lidí s rakovinou, AIDS, sklerózou, diskriminovaných menšin, gayů, lesbiček jakož i lidstva a planety vůbec) po mně žádá peníze. Samozřejmě, že je to vždy ve chvíli, kdy v duchu probírám nekonečný seznam položek k zaplacení. S oprávněným pocitem ublíženosti - a kdo pomůže mně? - impulzivně žádanou pomoc odmítnu a nechám bez dojmutí onoho jedince s výmluvně povytaženým obočím a vše říkajícím vykřičníkem v očích za zády. Zrychlím krok a srdnatě si v duchu říkám, že přeci nemohu zachránit všechny, navíc když jsem před chvílí už jednu stovku „vycálovala“ těm dojemným skautům, co mi za ní dali docela hezkou propisku. Jenže pak ve mně začne hlodat svědomí a ozývá se hlas: co budou ty ubohé africké děti bez školy dělat? Pokorně se pak k výběrčímu vracím a do otvoru rychle cpu další stovku. Jenže běda! Za dalším rohem číhá další na city hrající skupinka a já jsem po celou dobu svého pohybu po centru města konfrontována se svým svědomím. Moje běžná pochůzka se mění v trvalou úzkost a paniku, kdy se bojím kdekoli vystoupit či nahlédnout za další roh.

Nelíbí se mi to. Mívala jsem pohyb po centru Prahy ráda, teď absolutně nevím, co s tím. Těžko lze žádat své zastupitele, aby třeba vyhláškou omezili pohyb těchto dobrodinců v ulicích. A tak jen naivně sbírám všechna ta srdíčka, květinky, mašličky, pásky, placky a razítka, pečlivě je rozmisťuji na svém oblečení a hrdě vypínám hruď, aby kasičkáři už z dálky viděli, že jsem za minulým rohem už zaplatila. Obrana je to mizerná, ony atributy stále mění barvu a já nikdy nemám tu správnou, navíc každý z těch pochůzkářů je přesvědčen o tom, že jeho věc je přeci jenom závažnější než ta druhá.

Určitý kladný výsledek jsem přeci jenom zaznamenala. Při své poslední útrpné cestě ulicemi Prahy, kdy jsem se snažila proklouznout opět s hlavou skloněnou k zemi, s panickým a úzkostným výrazem ve tváři, ověšená různými těmi symboly dobročinnosti, mě kdosi soucitný zastavil a beze slov mi vmáčknul do dlaně stokorunu. Na mé zmatené výkřiky jen chápavě pokýval hlavou a odešel. Když jsem se dostatečně pomazlila s pocitem, že lidstvo přeci jenom není bezcitné, bez zaváhání jsem takto nabytou bankovku odevzdala za následujícím rohem.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...