Dospěl jsem k názoru, že vedle těchto jobových zvěstí o hrozící katastrofě způsobené zvedáním hladiny moře je zdvižená hladina našeho veřejného mínění nad zamýšlenou výstavbou nějakého amerického protiraketového systému hotovou prkotinou. Ale přesto člověku nedá a chce se mu uvést na pravou míru alespoň některé předsudky a ideologicky podmíněné nepravdy, které se v této kauze vyskytly, a položit některé otázky, které buď vůbec nezazněly, nebo se na ně neodpovídá.
Tak třeba historický pohled na to, jaký vliv v minulém století měla Amerika na poměry u nás a v Evropě vůbec. První názor je zcela bílý – Amerika nás osvobodila od zla habsburského, nacistického a komunistického. Černý pohled naopak říká, že to všechno Amerika cynicky dělala jen ze svých ekonomických zájmů s konečným cílem ovládnout svět. Už tato protichůdná stanoviska provokují k tomu, aby zejména mladší generace byly co nejobjektivněji informovány o tom, jak to přesně bylo. Například o vstupu Spojených států do 2. světové války není ani historikům docela jasné, jak by se byla Amerika zachovala, kdyby nebyla přepadena Japonci u Pearl Harboru a kdyby jí vzápětí sám Hitler nebyl vyhlásil válku. Rooseveltův vnuk nedávno řekl, že jeho dědeček by bez této Hitlerovy hrubé chyby sotva přesvědčil kongres o tom, že je nutné jít do Evropy bojovat. Podobně nelze popřít i jistou odpovědnost Ameriky za proniknutí Sovětského svazu tak daleko na západ, když trvale odmítala Churchillovo naléhání, aby se Sovětům šlo naproti z Řecka a aby v květnu 1945 americká vojska postupovala v Československu co nejdále na východ.
Ještě bezhlavější jsou však komunistické a zčásti také sociálně demokratické předsudky popírající jakýkoliv idealismus a altruismus, s nímž Američané skutečně nasazovali své životy v obou světových válkách, anebo rozhodující význam organizace UNRRA a Marshallova plánu pro konsolidaci poválečných poměrů v západní Evropě, jakož i obrovské prostředky vynaložené na účinné uzbrojení Sovětského svazu a nastavení aspoň demokratických kulis ve východní Evropě, které jednotlivým postkomunistickým státům umožňují využít této příležitosti k zavedení pevné demokracie.
A teď zpátky k tomu americkému protiraketovému systému – bez ohledu na to, kde v Evropě bude to které jeho zařízení umístěno. Ponechme také pro tuto chvíli stranou jinak velmi závažnou otázku, proč se ta věc neřeší v rámci NATO, a ptejme se, proti komu a proti čemu Amerika ten systém v Evropě chce budovat. Jestliže nemáme věřit Vojtěchu Filipovi a Vladimiru Putinovi, že je to nejspíš proti Rusku a vyjdeme z toho, že je to proti dvěma asijským státům, z nichž jeden už ohlásil vlastnictví jaderných zbraní a druhý je z jejich vývoje silně podezřelý, pak je jasné, že jde o Severní Koreu a Irán. Zatím jsem však neslyšel odpověď na argument známého astronoma Borise Valníčka, že se rakety z Asie nedají dost dobře střílet na Ameriku přes Evropu, protože by jejich let rušila protichůdná rotace země. Ptám se jako úplný laik: Je to pravda, nebo renomovaný vědec káže bludy? A další nejasnost: paní ministryně obrany Parkanová, jinak velká zastánkyně naší účasti na americkém projektu, napsala v deníku Právo, že zmíněné nebezpečné státy nemusí vůbec nic vystřelit ze svých území, ale prostě svá zařízení mohou přepustit nebo dokonce i prodat územně blíže neurčeným teroristům a ti pak rádi útok provedou bůhví odkud. Tedy další otázka: nenaruší taková možnost smysl celého systému? Anebo i paní ministryně káže bludy?
A do těchto úvah mi přišel dopis s rovněž laickou otázkou, která mě do té doby nenapadla a kterou zde rád tlumočím: dejme tomu, že ten americký protiraketový systém v Evropě bude fungovat jako hodiny, případní asijští agresoři svou raketu nesoucí jadernou nálož na Ameriku skutečně vystřelí a Američané ji třeba odněkud z Polska zneškodní. Co se pak stane s její jadernou náloží? Slyšel jsem od některých odborníků, že je to směšná otázka, protože nárazové zneškodnění nosiče prý automaticky vyřadí i spouštěč nukleární nálože, čímž se zamezí uvolnění jaderné energie. No dejme tomu, ale jsou to zase odpovědi neveřejné, které by měla znát i laická veřejnost. K tomu nutno dodat, že ze stejných vědeckých míst a stejně neveřejně jsem zaslechl i poznámku, že vypálení raket proti směru zemské rotace může skutečně značně pozměnit směr jejich letu, čímž se i jakékoli protiraketové a radarové základny stávají zbytečnými a jsou tak převážně pouhým strašákem.
A tak nezbývá než opakovat otázku z minulého týdne:je někdo vůbec schopen a ochoten zevrubně informovat veřejnost o zcela elementárních problémech této zřejmě dost nafouknuté a možná víc politické než branně bezpečnostní kauzy? Kterýmžto dotazem tento problém sám pro sebe odkládám.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
