Ještě jednou – velmi nerad a slibuji, že naposledy – se vrátím k tématu amerického radaru na našem území. Je až k nevíře, jak i v nebulvárních médiích – a tudíž také v myslích soudných lidí – tato záležitost vysoce přebíjí věci hodnotově a životně mnohem důležitější. Třeba varování tisíců vědců z celého světa o podílu člověka na příšerných klimatických hrozbách, které nás už nyní začínají postihovat. Člověk by čekal, že v našich českých poměrech někdo povolaný co nejostřeji vyzve prezidenta tohoto státu, jemuž prý věří 80 procent obyvatelstva, aby proti tomuto už téměř všeobecnému vědeckému názoru obhájil svoji tezi, že toto tvrzení je prý největším omylem naší doby.
I globální záležitosti mají svou hodnotovou hierarchii
Dospěl jsem k názoru, že vedle těchto jobových zvěstí o hrozící katastrofě způsobené zvedáním hladiny moře je zdvižená hladina našeho veřejného mínění nad zamýšlenou výstavbou nějakého amerického protiraketového systému hotovou prkotinou. Ale přesto člověku nedá a chce se mu uvést na pravou míru alespoň některé předsudky a ideologicky podmíněné nepravdy, které se v této kauze vyskytly, a položit některé otázky, které buď vůbec nezazněly, nebo se na ně neodpovídá.
Tak třeba historický pohled na to, jaký vliv v minulém století měla Amerika na poměry u nás a v Evropě vůbec. První názor je zcela bílý – Amerika nás osvobodila od zla habsburského, nacistického a komunistického. Černý pohled naopak říká, že to všechno Amerika cynicky dělala jen ze svých ekonomických zájmů s konečným cílem ovládnout svět. Už tato protichůdná stanoviska provokují k tomu, aby zejména mladší generace byly co nejobjektivněji informovány o tom, jak to přesně bylo. Například o vstupu Spojených států do 2. světové války není ani historikům docela jasné, jak by se byla Amerika zachovala, kdyby nebyla přepadena Japonci u Pearl Harboru a kdyby jí vzápětí sám Hitler nebyl vyhlásil válku. Rooseveltův vnuk nedávno řekl, že jeho dědeček by bez této Hitlerovy hrubé chyby sotva přesvědčil kongres o tom, že je nutné jít do Evropy bojovat. Podobně nelze popřít i jistou odpovědnost Ameriky za proniknutí Sovětského svazu tak daleko na západ, když trvale odmítala Churchillovo naléhání, aby se Sovětům šlo naproti z Řecka a aby v květnu 1945 americká vojska postupovala v Československu co nejdále na východ.
Ještě bezhlavější jsou však komunistické a zčásti také sociálně demokratické předsudky popírající jakýkoliv idealismus a altruismus, s nímž Američané skutečně nasazovali své životy v obou světových válkách, anebo rozhodující význam organizace UNRRA a Marshallova plánu pro konsolidaci poválečných poměrů v západní Evropě, jakož i obrovské prostředky vynaložené na účinné uzbrojení Sovětského svazu a nastavení aspoň demokratických kulis ve východní Evropě, které jednotlivým postkomunistickým státům umožňují využít této příležitosti k zavedení pevné demokracie.
A teď zpátky k tomu americkému protiraketovému systému – bez ohledu na to, kde v Evropě bude to které jeho zařízení umístěno. Ponechme také pro tuto chvíli stranou jinak velmi závažnou otázku, proč se ta věc neřeší v rámci NATO, a ptejme se, proti komu a proti čemu Amerika ten systém v Evropě chce budovat. Jestliže nemáme věřit Vojtěchu Filipovi a Vladimiru Putinovi, že je to nejspíš proti Rusku a vyjdeme z toho, že je to proti dvěma asijským státům, z nichž jeden už ohlásil vlastnictví jaderných zbraní a druhý je z jejich vývoje silně podezřelý, pak je jasné, že jde o Severní Koreu a Irán. Zatím jsem však neslyšel odpověď na argument známého astronoma Borise Valníčka, že se rakety z Asie nedají dost dobře střílet na Ameriku přes Evropu, protože by jejich let rušila protichůdná rotace země. Ptám se jako úplný laik: Je to pravda, nebo renomovaný vědec káže bludy? A další nejasnost: paní ministryně obrany Parkanová, jinak velká zastánkyně naší účasti na americkém projektu, napsala v deníku Právo, že zmíněné nebezpečné státy nemusí vůbec nic vystřelit ze svých území, ale prostě svá zařízení mohou přepustit nebo dokonce i prodat územně blíže neurčeným teroristům a ti pak rádi útok provedou bůhví odkud. Tedy další otázka: nenaruší taková možnost smysl celého systému? Anebo i paní ministryně káže bludy?
A do těchto úvah mi přišel dopis s rovněž laickou otázkou, která mě do té doby nenapadla a kterou zde rád tlumočím: dejme tomu, že ten americký protiraketový systém v Evropě bude fungovat jako hodiny, případní asijští agresoři svou raketu nesoucí jadernou nálož na Ameriku skutečně vystřelí a Američané ji třeba odněkud z Polska zneškodní. Co se pak stane s její jadernou náloží? Slyšel jsem od některých odborníků, že je to směšná otázka, protože nárazové zneškodnění nosiče prý automaticky vyřadí i spouštěč nukleární nálože, čímž se zamezí uvolnění jaderné energie. No dejme tomu, ale jsou to zase odpovědi neveřejné, které by měla znát i laická veřejnost. K tomu nutno dodat, že ze stejných vědeckých míst a stejně neveřejně jsem zaslechl i poznámku, že vypálení raket proti směru zemské rotace může skutečně značně pozměnit směr jejich letu, čímž se i jakékoli protiraketové a radarové základny stávají zbytečnými a jsou tak převážně pouhým strašákem.
A tak nezbývá než opakovat otázku z minulého týdne:je někdo vůbec schopen a ochoten zevrubně informovat veřejnost o zcela elementárních problémech této zřejmě dost nafouknuté a možná víc politické než branně bezpečnostní kauzy? Kterýmžto dotazem tento problém sám pro sebe odkládám.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
