Před třemi lety, v červenci 2004, poslala vláda do parlamentu návrh nového Trestního zákoníku, který měl nahradit starou právní normu, jejíž datum a místo zrodu, rok 1961 a socialistické Československo, ji i přes četné dodatečné úpravy diskvalifikuje k perspektivnímu využití v 21. století.
Návrat pomluvy
Předložený návrh byl výsledkem několikaleté práce týmu vedeného soudcem Nejvyššího soudu JUDr. Pavlem Šámalem. Sněmovní tisk č. 244 měl včetně důvodové zprávy přes 300 stran. Osud této právní normy byl smutný, neboť její dvouletý běh parlamentem skončil těsně před cílovou páskou. Přijetí zákona ztroskotalo na sporu mezi Sněmovnou a Senátem ve věci známého „tunelovacího” paragrafu.
Někteří novináři si možná oddychli, protože zákon obsahoval nový trestný čin „Porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy,“ podle něhož bylo možné potrestat zveřejnění záznamů natočených skrytým mikrofonem a kamerou. Další nemilou zprávou pro novináře bylo zachování trestného činu pomluvy, podle něhož můžete jít do vězení až na dva roky, když soudce rozhodne, že jste nepravdivým údajem způsobili někomu škodu.
O tom, že trestný čin pomluvy se dá zneužít proti svobodě projevu, je známá věc. Není náhodou, že dekriminalizace pomluvy je pravidelným bodem jednání mediálního výboru Rady Evropy, tedy instituce, která je přes štrasburský soud hlavním hlídačem lidských práv a svobod v Evropě.
Ke cti navrhovatelů Trestního zákoníku patří, že před třemi lety trestný čin pomluvy vypustili s tím, že bychom se mohli bránit pomluvě v civilním, nikoli trestním řízení. Byli to však naši poslanci, kteří se ve výborech rozhodli pomluvu do Trestního zákoníku vrátit. Jak už bylo řečeno, takto upravený návrh zákona nakonec parlamentem neprošel.
Jiří Pospíšil, který byl jako opoziční poslanec ve Sněmovně zpravodajem tohoto zákona, se mezitím stal ministrem spravedlnosti a na nový Trestní zákoník nezapomněl. Jeho navrhované znění dokonce nabídl na internetu k diskusi. Když jsem ho v červenci procházel, provázely mne smíšené pocity. Na jedné straně zde pomluva chyběla, na straně druhé se tady v doslovném znění opakoval paragraf umožňující trestat skrytý mikrofon a kameru.
Dnes se však k tomuto návrhu nedostanete. Na stránkách Ministerstva spravedlnosti je ke stažení pouze verze, kterou ministerstvo posílá do vlády s komentářem, že do ní „jsou promítnuty i některé z 330 připomínek a podnětů veřejnosti.“
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se trestný čin pomluvy do textu Trestního zákoníku opět vrátil. Na druhé straně však z návrhu, který putuje do vlády, zmizel paragraf o skrytém mikrofonu a kameře.
Co bylo asi příčinou těchto změn? 330 připomínek? Nebo tady předkladatel zákona nabízí médiím výměnný obchod: nebudeme vám trestat skryté kamery, když vy na oplátku uznáte pomluvu jako trestný čin?
x x x
Citace ze sněmovního tisku č. 244 z roku 2006:
§ 159 Porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu
odst. 1: Kdo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost, poruší důvěrnost neveřejně pronesených slov nebo jiného projevu osobní povahy tím, že ho neoprávněně zachytí záznamovým zařízením a takto zhotovený záznam zveřejní nebo ho jiným obdobným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti.
§ 160 Pomluva
odst. 2: Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.