„Mowler jedna nula. Letoun armády Spojených států, rozumím.“ „OK, Maiquetía vás žádá: Jaký je váš záměr ve vzdušném prostoru Maiquetíe, pane?“ Mělo jít o konverzaci mezi pilotem amerického vojenského letectva a kontrolní věží na venezuelském letišti Maiquetía. Její přepis tento týden zveřejnila venezuelská televize Telesur a doložila i zvukovou nahrávkou v angličtině. Kontrolní věž se ptala ještě několikrát:
Americká vojenská přítomnost v Latinské Americe
Kontrolní věž: „Maiquetía požaduje od vás informaci o tom, jaký je váš důvod k letu uvnitř vzdušného prostoru Maiquetíe, pane.“
Pilot: „Chystáme se k opuštění vašeho vzdušného prostoru a k návratu na Curazao.“
Kontrolní věž: „OK, směřujete na Curazao. Ale Maiquetía od vás požaduje informaci o tom, jaký je váš důvod k letu uvnitř vzdušného prostoru Maiquetíe, pane.“
Pilot: „Vracíme se na základnu.“
Kontrolní věž: „Takže místem vašeho odletu bylo Curazao a cílem je opět Curazao. A jaký je důvod vašeho letu. Potvrďte Maiquetíi prosím důvod vašeho letu.“
Pilot: „Místem odletu bylo Curazao, cílem je Curazao. Výcvik na severu a východě.“
Kontrolní věž: „Můžete mi říct, máte nějaké povolení od venezuelských úřadů k letu ve vzdušném prostoru Maiquetíe?“
Pilot: „Nikoli. Neměl jsem vědomí o tom, že jsem ve vašem vzdušném prostoru.“
Kontrolní věž: „Takže nemáte povolení venezuelských úřadů?“
Kontrolní věž: „Mowlere jedna nula, Maiquetía má informaci o tom, že letíte v zakázané zóně v rámci leteckého informačního regionu Maiquetía, pane.“
Pilot: „Ano, pane, byl to omyl. Nevěděl jsem, že letím ve vašem vzdušném prostoru, takže se vracím na Curazao.“
Kontrolní věž: „Ok, Maiquetía rozumí, vracíte se zpět na Curazao. Pane, víte, že vojenský letoun potřebuje zvláštní povolení k letu uvnitř Maiquetíe?“
Pilot: „Pane, nevěděl jsem…“
Kontrolní věž: „Mowlere jedna nula, Maiquetía požaduje změnu frekvence. Dobrou noc a díky za vaši spolupráci.“
Pilot: „Mowler jedna nula přepínám, dobrý den.“
Pokud se informace o tom, že americký vojenský letoun skutečně porušil venezuelský vzdušný prostor, potvrdí, konflikt mezi oběma zeměmi se jistě ještě prohloubí. Už teď jsou vztahy mezi Venezuelou a Spojenými státy dost napjaté. Ačkoli s nástupem Baracka Obamy do Bílého domu blýskla naděje na určité zlepšení, vojenské aktivity Spojených států v blízkosti venezuelských hranic dráždí Cháveze až dost. A nejen jeho. Například v diskusi pod článkem na internetovém serveru venezuelské televize VTV převládají třeba takovéhle názory:
„Kdybych byl Chávezem, už bych měl připravený některý z našich letounů Suchoj 30. Není to poprvé, co narušují náš vzdušný prostor… A nevybavoval bych se tak slušně v té vysílačce. Nechal bych vzlétnout některý z našich Suchojů, přilepil bych se na něj a přinutil bych ho přistát. Ať nám pak na zemi vysvětlí, co zamýšlejí.“
„Chtěj s námi udělat to, co s Panamou při invazi v roce 1989. Jejich záměr byl, abychom na ně zaútočili, a ten letoun sundali. Pak by měli záminku na nás zaútočit a obsadit nás. Ale nedosáhli toho, protože jsme se nenechali vyprovokovat. No pasarán!“
„Naše země teď musí odpovědět. Jde o mimořádně vážné narušení naší suverenity a vzdušné bezpečnosti. Pane prezidente, lid je s vámi a podporuje vás ve všech vašich krocích.“
Novou fázi nevraživosti mezi Caracasem a Washingtonem rozpoutal loni podpis vojenské dohody mezi Spojenými státy a Kolumbií. Na jejím základě Bogotá umožňuje Washingtonu užívat sedm svých vojenských základen, oficiálně ke spolupráci v boji proti narkoobchodu. Caracas od počátku protestoval s tím, že hlavním cílem Spojených států je příprava útoku proti Venezuele. Proti americké vojenské účasti v Kolumbii pak měly hlasité výhrady prakticky všechny země Jižní Ameriky, snad s výjimkou Peru.
Teď ale do konfliktu zabředly i další země. Jednou z nich je Nizozemsko. Právě jemu patří malé karibské ostrovy Aruba a Curazao v těsné blízkosti venezuelských břehů. Případ s americkým vojenským letounem (citovaný v úvodu), který startoval právě z Curazaa, by pak potvrzoval obvinění, že americká armáda využívá ke svým strategickým operacím proti Venezuele právě i základny na Arubě a Curazao. Britská stanice BBC k tomu na svém serveru píše: „Americká politika využívat oblasti v Latinské Americe k vojenským operacím není nová a jde o rozsáhlejší strategii, než se zpočátku zdálo.“
Podle BBC má řízení těchto operací na starosti tzv. Jižní komando (Southcom) se základnou na Floridě. Už déle než jedno století pod něj spadá americká základna Guantánamo na Kubě. Dál působí americká armáda také na základnách v Salvadoru a Hondurasu. V minulých letech ale ztratila svoji základnu v Panamě a nedávno musela opustit ekvádorskou základnu Manta. Právě tu má podle všeho nahradit vojenská přítomnost v Kolumbii.
Caracas má naprosto jasno v tom, jaké jsou skutečné záměry Spojených států na vojenských základnách v Latinské Americe. Má jít o strategii k umožnění amerických vojenských operací určených k destabilizaci, nebo dokonce ke zničení „revolučních procesů“ na kontinentu. Daniel Ericsson ze střediska Interamerický dialog se sídlem ve Washingtonu k tomu říká: „Jistěže Spojené státy mají vojenskou kapacitu, kterou mohou použít i jinak, ale jejich hlavním cílem je čelit hrozbě narkoobchodu.“
Ať je to mezi Spojenými státy a Venezuelou, jak je to, jisté je, že Spojené státy jsou dál v Latinské Americe velmi aktivní. A to i přesto, že hlavní pozornost Washingtonu už léta zaujímá především boj proti terorismu, Afghánistán, Irák, Írán či Severní Korea. Ovšem kontinent, kde po téměř dvě století uplatňovaly svůj rozhodný vliv, je stále významným bodem jejich zájmu.