Milý Atatürku, mám tě moc ráda. Děkuji ti za republiku, kterou jsi založil a kterou jsi nám zanechal. Díky tebou provedeným změnám smím chodit do školy, i když jsem holka. Svou školu mám moc ráda. Slibuji, že budu pilně pracovat a že si se vzděláním, kterého se mi dostane, zasloužím tebe i svou zemi. Velmi bych si přála, abys přišel a viděl mne a moje kamarády. Vím, že bys nám toho měl ještě hodně co vyprávět a učit nás. Hodně by nás to posílilo. Ale i když nepřijdeš, budeme pokračovat tvou cestou. Slibujeme, že půjdeme ve tvých stopách. Idil A., žačka 2.C.
Turecký školák: Milý Atatatürku…
Když ráno tato osmiletá turecká holčička přijde do školy, postaví se s ostatními do pozoru a zazpívá státní hymnu. Možná každý den, možná jen v pondělí a pátek s vytažením a spuštěním státní vlajky, to podle školy a místa, možná podle ředitele… Ve třídě otevře učebnici turečtiny nebo prvouky – začínají shodně vlajkou, textem hymny, podobiznou Atatürka a básničkou-přísahou, kterou před vyučováním odříká celá základní škola: Jsem Turek, jsem čestný, jsem pracovitý./ Mou zásadou je bránit malé, vážit si velkých, milovat svou zemi a svůj lid více než sebe sama./Mým cílem je jít vpřed./Oh, velký Atatürku!/Slavnostně slibuji, že půjdu neustále cestou, kterou jsi nám otevřel, k cíli, který jsi nám ukázal./Ať je můj život darem pro život Turecka./Jak je šťastný ten, kdo se nazývá Turkem! (neveršovaný překlad)
Pak se bude možná právě v ten den učit o Atatürkově životě – jaké měl dětství, jak byl přísný i spravedlivý, hodný a moudrý, bezchybný, čeho všeho dosáhl, jak bylo vše před ním těžké, nespravedlivé, nesprávné a tmářské.
V květnu se vydá třída na výlet na knižní veletrh v Ankaře. Knížek mnoho, různých a krásně vytištěných. Samozřejmě i stánky vydavatelství školní a dětské literatury. Nikdy v jejich bohaté a dobré nabídce nechybí čtení o Atatürkovi – o jeho životě, o jeho názorech. Atatürk a geometrie, Atatürk o literatuře, Atatürk a moderní turečtina, Atatürk a děti … A to se tu soustředím jen na to, co je určeno dětem. Dospělí, kteří tím už prošli, už vědí, že mají zákonem zakázáno o Atatürkovi pronést křivé slovo.
Historie je důležitá a je pravda, že beze změn pod vedením Mustafy Kemala by dnešní Turecko nebylo tím, čím je. On se stal symbolem nejradikálnějších změn tuzemských dějin. Národnostní jednolitost byla pro něj před 90 lety nástrojem, způsobem jak posílit nový stát a udržet ho. Časy se mění, Turecko je dnes silné a úspěšné, snaží se patřit mezi uznávané politické subjekty. Lidé mají znát svou minulost a učit se jí od dětství. Ale dnes snad zbytečný školní kult kohokoliv a čehokoliv by k tomu patřit neměl – je to zneužití dětské zvídavosti a citů. V Turecku je ovšem i nadále patriotismus a nacionalismus součástí veškeré výchovy i politiky, turecké občanství je podmíněno nábožensky (sunnitský islám), jazykově (povinnou turečtinou minorita-neminorita) a etnicky (jedině Turek smí být tureckým občanem a všichni nositelé zdejšího občanství jsou tudíž Turci). Jeden z důvodů nekončících problémů náboženských, etnických a jazykových minorit pramení právě z dodržování těchto zákonných norem. A hustí se to do dětí od chvíle, kdy jsou schopny rozeznat něčí všudypřítomný portrét…
- Stránky z turecké učebnice autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2643/264299.jpg
- Vyzdobená turecká škola autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2644/264302.jpg
- Atatürk a učebnice geometrie autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2644/264304.jpg