Hrozí Libanonu občanská válka?

V úterý 9. července vybuchla na bejrútském předměstí Dahiyeh kontrolovaném libanonským hnutím Hizballáh silná nálož ukrytá ve stojícím automobilu. Vedle materiálních škod utrpělo zranění 53 lidí. Podezření, že výbuch má co dočinění s válkou v Sýrii, je nasnadě. Bude to znít jako klišé, ale přesto je třeba se dnes více než kdy jindy ptát: Hrozí Libanonu kvůli dění v Sýrii také občanská válka?

Heslovitá zpráva think-tanku International Crisis Group z prvního července o vývoji situace v Libanonu se čte jako válečný deník: „…sektářské střety jsou na vzestupu. Ostřelování přes syrskou hranici pokračovalo odpálením přinejmenším 12 raket na (východolibanonské) město Baalbek a ostřelováním údolí Bikáa a pohraničních měst Hermel a Arsal. Demonstranti protestující proti ostřelování zablokovali silnice v Bikáa a Bejrútu (…) a střetli se s armádou. Výsledkem je jeden mrtvý. Střety mezi stoupenci šejka al-Asíra a prohizballáhskou skupinou v Sidonu (…) 18. června, 2 mrtví. První střet mezi armádou a stoupenci šejka Asíra (…) blízko Sidonu 23. až 24. června, tucty mrtvých (…). Násilí v Tripolisu mezi alawítským a sunnitským obyvatelstvem z počátku měsíce nechalo přinejmenším 6 obětí.“

Jak je zřejmé, čísla mrtvých a zraněných v Libanonu v posledních týdnech vytrvale rostou a libanonské bezpečnostní složky mají čím dál více plné ruce práce zabránit tomu, aby se z „kontrolovaného chaosu“ a mezikomunitního a meziklanového vyřizování účtů a sem tam i krevní msty stalo něco horšího. V únoru jsem psal o tom, proč není v Libanonu občanská válka a kterak se tato levantská země úspěšně, byť jen tak tak, drží stranou syrského krveprolití. Na zemi menší než Středočeský kraj celkem výkon. Nic však netrvá věčně, a čeho je moc, toho je příliš.

I v Libanonu se totiž časy změnily. Prodyšné hranice, kde právo a pořádek žijí vlastním životem lokálních klanů, a rostoucí zapojení libanonských sunnitských islamistů na straně protirežimní a libanonského šíitského hnutí Hizballáh na straně prorežimní ve válce v Sýrii jsou velmi třaskavé přísady do libanonského sektářského koktejlu, který poslední měsíce a týdny intenzivně bublá. Pokud si k tomu člověk přidá masivní příliv uprchlíků a zahrne i trochu statistiky, například fakt, že v Libanonu je už přes milion syrských uprchlíků, což tvoří více než čtvrtinu libanonské populace, a další přicházejí, tak je důvod k obavám.

V souvislosti s tím navíc rostou ceny ubytování stejně jako zbraní na černém trhu. Zvedá se pouliční kriminalita a místním komunitám dochází trpělivost s živením nezvaných hostů, kteří nemají kam jít. Někde uprostřed se pak zmítá libanonská armáda a policie, kterým shodou okolností chybí část velení, a slabý a finančně vyčerpaný libanonský stát, který ani nemá sestavenou vládu poté, co ta stará padla. Syrští rebelové přes hranici do Libanonu sypou rakety na šíity a syrský režim pro změnu raketami z helikoptér ostřeluje v libanonském pohraničí sunnitské obyvatelstvo. Životem vycepovaný Libanonec by na to před cizincem asi cynicky utrousil anglickou frázi: „Welcome to Lebanon!“

V Libanonu jsou dnes tři hlavní epicentra konfliktu – druhé největší město Tripolis, údolí Bikáa u východní hranice se Sýrií a město Sidon na jihu. V Tripolisu se vzájemně periodicky likvidují sunnité a alawíté (sunnitská sekta stojící blízko k šíitům) v nesmyslných pouličních bojích, jež nemají vítěze, v Bikáa spolu pro změnu aktuálně válčí sunnitské a šíitské klany o kontrolu nad tamní hranicí a jejími pašeráckými stezkami a v Sidonu se přetahují o kontrolu Hizballáh a místní sunnitští extrémisté. Pokud by se tato epicentra spojila či začala vzájemně umocňovat, bude v Libanonu horko.

Žádný vnější aktér si nepřeje v Libanonu nezvládnutelný chaos. I Hizballáh a libanonští politici se mu snaží vyhnout. Nejsme v 70. letech, kdy si řada domácích aktérů „syslila“ zbraně a chtěla konfrontaci. Avšak čím déle se v Sýrii válčí, tím víc jsou vztahy a situace v Libanonu napjaté a tím více je země zapojována proti své vůli do regionálního střetu mezi sunnity a šíity. Jinými slovy: země je zapojována do sektářského transnacionálního konfliktu, který dnes destabilizuje půlměsíc od Bagdádu po Bejrút.

Všichni mají nervy na pochodu. Bude dřív v Sýrii mír nebo to už někdo nevydrží a zmáčkne také v Libanonu spoušť? Zahájí dříve Západ v Sýrii intervenci nebo tamější režim úspěšně dotáhne šňůru bitev o Kusajr, Homs a Aleppo a v Libanonu se proto nebude měnit status quo? Ale co, dost chmurných úvah a předpovědí, v Libanonu vždy bylo, je a bude „živo“. Mysleme radši pozitivně a podívejme se na úžasně mírumilovnou reklamu na vstup do libanonské armády (LAF). Kdo Libanon zná, tak ví, že nebýt LAF, ležela by Francie Blízkého východu již dávno opět v troskách. Držme jí palce, bude to potřebovat.