Paříž - Novinářská organizace Reportéři bez hranic (RSF) soudí, že tisková svoboda v zemích Evropské unie je realitou, ale že situace přesto není dokonalá. Uvádí to ve své vůbec první zprávě na toto téma, kterou vydala ve svém sídle v Paříži. Mezi výstražnými příklady je v ní zmíněn i útok na bývalého šéfredaktora českého týdeníku Respekt Tomáše Němečka v roce 2004. Nejvíc prostoru je ale věnováno Francii, Itálii, Španělsku, Dánsku a Severnímu Irsku. Spor kolem nedávno přijatého slovenského tiskového zákona není v materiálu zaznamenán.
Organizace uvedla, že i když v EU nebyl na příkaz státu zavražděn ani uvězněn žádný novinář a cenzura oficiálně zmizela, je nutno mít se na pozoru před místy přílišnou koncentrací médií a před pokusy vynucovat na novinářích prozrazení jejich zdrojů. Dalším zdrojem starostí jsou hrozby na adresu novinářů, jejich napadání a zastrašování jejich rodin soukromými, nacionalistickými nebo náboženskými skupinami.
Ve Francii označují „Reportéři“ za znepokojivou zvlášť situaci na některých předměstích, jež se stávají pro novináře „stále nepřístupnější“. Ti, kdo kryjí tamní dění, se vystavují fyzickým represáliím. Jiného rázu je případ filosofa Roberta Redekera, který musí žít pod policejní ochranou od roku 2006, kdy v listu Le Figaro zveřejnil článek o muslimském prorokovi Mohamedovi, považovaný muslimskými radikály za urážlivý.
V podobné souvislosti zpráva široce připomíná výhrůžky na adresu autorů karikatur Mohameda v dánském listu Jyllands-Posten v roce 2005. Proti jednomu z nich se chystal i atentát, jehož přípravy ale policie odhalila. Víc výhrůžek násilím v souvislosti s islámem směřuje v poslední době i na adresu švédských novinářů.
V Itálii jsou terči hrozeb novináři, kteří píší o mafii, zvlášť na Sicílii, ve Španělsku je rizikovou oblastí Baskicko. Tam teroristé z organizace ETA jednoho novináře v roce 2000 zavraždili, jeden přišel při atentátu o několik prstů a o oko. Mnozí novináři v Baskicku musejí mít ozbrojený doprovod, mnozí poslali své rodiny raději do jiných oblastí země, některé redakce musejí být neustále chráněny. Problémem v Severním Irsku jsou polovojenské skupiny. Stále ještě nebyla vyšetřena vražda jednoho severoirského investigativního novináře v roce 2001.
Ani nové členské země Evropské unie neunikají všechny tomuto násilí, uvádí dále RSF. V Rumunsku je podle zprávy zaznamenán útok na novináře skoro každý měsíc. Materiál dále kromě Němečkova případu zmiňuje hrozby politím kyselinou na adresu jedné bulharské novinářky, zbití jednoho maďarského novináře, který psal o mafiánském obchodu s ropou, a pumový útok proti severokyperskému listu Kibris.
