Praha - Kauza bývalého poslance Moravy, který byl za přítomnosti televizních kamer přistižen při shánění kompromitujících materiálů na Olgu Zubovou z vládní Strany zelených, rozpoutala diskuse o etické stránce investigativní žurnalistiky. Autor reportáže televize Nova Janek Kroupa v ní využíval skrytou kameru a pod maskou fiktivní detektivní kanceláře chtěl odhalit korupční praktiky české politiky. Argumentuje, že natočený materiál byl zveřejněn ve veřejném zájmu, odborníci ale připouštějí, že i navzdory tomu byly novinářské postupy eticky sporné.
Podle Jana Jiráka z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je skrytá kamera, či dokonce zinscenovaná provokace pro novinářskou práci v podstatě nepřijatelná a ospravedlnit je může pouze veřejný zájem. „Pokud se jinými prostředky nedá dobrat zjištění, která se dají získat skrytou kamerou a popřípadě provokací, tak bonus, tedy to, co veřejnost získá jako důležitou informaci, užití zmíněných prostředků ospravedlňuje,“ informoval Jirák. Zároveň dodal, že Kroupova reportáž Natvrdo podle něj takové podmínky splňuje.
S Jirákem se shoduje i sociolog médií z Masarykovy univerzity v Brně Jaromír Volek, podle nějž také nebyl způsob natáčení v pořádku. „Tento typ žurnalistické práce patří, obrazně řečeno, za městské brány, přestože je užitečný a má svůj smysl. Jestliže společnost bude kontaminovaná voyerským náhledem na svět, nic se ale nevyřeší,“ okomentoval Volek reportáž, která celou kauzu otevřela.
Reportéři se dopustili chyb, míní právník
Autor reportáže Janek Kroupa v pořadu ČT Události, komentáře argumentoval tím, že jím zvolený způsob byl jediný možný, jak se do prostředí vrcholné politiky inkognito dostat a odhalit případné nepravosti. Politici by totiž podle něj před novináři otevřeně nemluvili. Podle právníka Tomáše Sokola se však Kroupa přeci jen dopustil prohřešku a to zveřejněním záběrů, na nichž se Jan Morava setkal s dcerou Olgy Zubové a její kamarádkou. Tyto záběry osob, které nejsou veřejně činné a do kauzy byly zataženy prakticky omylem, totiž mohou ohrozit jejich soukromí.
Volek ve formě reportáže spatřuje širší souvislosti se současným vývojem žurnalistiky. „Zpravodajství představuje ve společnosti specifickou instituci. To, co pan Krupa provozuje, naznačuje, jakým směrem se zpravodajství ubírá a indikuje narůstající míru agresivity,“ uzavřel Volek. Podle Jiráka je naopak reportáž prvním krokem české žurnalistiky otevřeně a detailně mapovat taková témata, jako je vnitřní fungování české politické scény. Dosud se podle něj totiž mnohým otázkám vyhýbala.
Pozitiva spatřuje i deník Mladá fronta Dnes, který spolu s Novou kauzu otevřel. Tvrdí, že právě díky kritizovanému postupu se podařilo médiím dobře popsat typickou politiku posledních let, v níž sebestřední jedinci neváhají použít jakékoliv prostředky k tomu, aby druhého porazili, zničili a zadupali do země. Až Janek Kroupa to však zachytil na kameru, a právě proto je jeho metoda legitimní, míní deník.
