Praha - Česká pirátská strana neporušila podle Úřadu pro ochranu osobních údajů zákon o ochraně soukromí, když na webu svého projektu PirateLeaks zveřejnila údaje o sponzorech politických stran. Mluvčí pirátské strany Jakub Michálek tento verdikt očekával. „V případě pirátské strany nebylo šetřením prokázáno, že došlo k porušení zákona,“ říká mluvčí úřadu Hana Štěpánková. Úřad své rozhodnutí zdůvodní příští středu na tiskové konferenci. Pirátská strana na svém webu zatím zveřejnila data z výročních zpráv o hospodaření stran z let 2008 a 2009, které byly dosud přístupné jen v sídle sněmovny.
Piráti neporušili zákon, když zveřejnili seznam sponzorů stran
Zveřejňování stranických sponzorů na internetu je jedinou možností, jak zefektivnit kontrolu hospodaření a rozhodování politických stran, uvedl již dříve mluvčí pirátské strany Jakub Michálek.
České politické strany a hnutí musí nyní svoje sponzory a dary zveřejňovat ve výročních zprávách za příslušný kalendářní rok a tyto zprávy každoročně předkládají sněmovně ke kontrole. Musí v nich zveřejňovat například darovací smlouvy nad 50 tisíc korun i seznamy dárců: jak jednotlivců, tak firem. Veřejnost do těchto zpráv může nahlížet v knihovně Poslanecké sněmovny.
Pirátská strana seznamy uveřejnila na internetu beze změny, i s rodnými čísly i adresami stranických sponzorů. Kvůli tomu se věcí zabýval úřad pro ochranu soukromí. Michálek předpokládal, že úřad „dospěje k tomu, že tento postup je v souladu se zákonem“. Strana se podle něj programově soustřeďuje na rozlišení mezi veřejnými a soukromými informacemi.
„Soukromí chceme chránit. V tomto případě je však zpráva prohlášená za veřejnou přímo zákonem,“ upozornil Michálek. Podle něj z toho plyne, že zpráva je veřejná a bez jasné identifikace, kdo je skutečně sponzor, by údaje z ní pozbývaly smyslu.
Česká pirátská strana se při spuštění PirateLeaks inspirovala projektem WikiLeaks, který v roce 2006 založil australský internetový aktivista Julian Assange. PirateLeaks chce podobně jako její slavný vzor zveřejňovat utajené nebo těžko dostupné dokumenty, které jsou podle jejích tvůrců „ve veřejném zájmu“.
Jakub Michálek