Deset let od své prvotiny vydává Alena Mornštajnová šestý román pro dospělé čtenáře. Jedna z nejprodávanějších autorek přichází podle nakladatele s nečekaně mrazivým příběhem. Pro Les v domě si vybrala tíživé téma, těm se ale nevyhýbala ani ve svých předchozích titulech.
Do literatury vstoupila Mornštajnová v roce 2013 Slepou mapou. Třígeneračním příběhem žen z jedné rodiny se prolíná mnoho zvratů, traumat a tajemství, jak je přineslo nepokojné dvacáté století.
Největší popularitu spisovatelce přinesl o pět let později bestseller Hana, v němž titulní hrdinku vystavila věznění v koncentračním táboře i ztrátě blízkých při tyfovém moru. Předposlední vydaný titul Listopád dystopicky rozehrává situaci v Československu, kde se nezdařilo sametovou revolucí zvrátit dějiny k demokracii.
Svými příběhy se tak Mornštajnová pomalu přibližuje současnosti. Nejnovější román Les v domě začíná v devadesátých letech. Myšlenka na tento příběh se vynořila během psaní Listopádu.
„Zjistila jsem, že plynule přecházím z jedné knihy do druhé, protože během psaní jedné knížky mě napadne něco, co se do této knížky nehodí, a začnu nad tím tématem přemýšlet,“ poznamenává spisovatelka, že obdobně propojené jsou i její další tituly.
Překvapilo mě, že čtenáři jsou vyděšení
O prvních reakcích na Les v domě říká: „Překvapilo mě, jak jsou z toho čtenáři vyděšení, protože mám dojem, že v dnešní záplavě detektivních příběhů, kde je všude po kolena krve, tak ten můj příběh vlastně zas až tolik v této rovině není. Ale je pravda, že po emocionální stránce může někoho silněji zasáhnout.“
Anotace ke knize nastiňuje neutěšené rodinné prostředí: Matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu, otec zmizel a děvčátko, jemuž neřeknou jinak než cácora, zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která je přesvědčena, že vše špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky v jejím zahradnictví. „Žádné tajemství ale není pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat,“ naznačuje nakladatelství.
„Tématem knížky je zlo a lži. Začalo to ve mně bublat z pocitu, že zla je kolem nás v poslední době hodně a že všichni mají pocit, že musí své frustrace ventilovat na sociálních sítích a obracet je vůči ostatním lidem. Říkala jsem si, o co by se nám žilo lépe, kdybychom byli jeden vůči druhému tolerantnější a snažili se zlo omezit. Říkala jsem si, kde se bere? A došla jsem k závěru, že počátky jsou možná i tak trochu v rodinných vztazích, v tom, jaké má člověk zázemí,“ přiblížila Mornštajnová.
Dopřávám si volnost psát, co mě zajímá
Dodává, že každá kniha by měla ve čtenáři něco zanechat, i díky tomu, že přemýšlí nad nedoslovnými motivy. Po úspěchu románu Hana se obávala, že bude muset pořád opakovat podobné příběhy, aby naplnila očekávání čtenářů.
„A já jsem chtěla, aby každá moje knížka byla úplně jiná, takže jsem se na knize Tiché roky, která potom vyšla, přesvědčila, že to mí čtenáři dokáží snést, a od té doby si dopřávám volnost zpracovávat témata, která zajímají mě, a doufám, že budou zajímat i čtenáře,“ uzavírá.
