Antiutopický román 1984 spisovatele George Orwella už téměř tři čtvrtě století slouží jako varování před totalitními režimy a stále vybízí k novým adaptacím. Divadelní verzi jedné z nejzásadnějších knih aktuálně připravilo pražské Švandovo divadlo. Drží se předlohy, v silné výpovědi podle režiséra a autora adaptace Dodo Gombára není žádný posun třeba.
Velký bratr sleduje Švandovo divadlo
Švandovo divadlo nastudovalo Orwellův román 1984 (zdroj: ČT24)
Píše se rok 1984, poválečný svět je rozdělen do tří mocností. V Oceánii na vše dohlíží Velký bratr, kdo se odchýlí od státní ideologie, je „vymazán“. „Orwell velmi rafinovaně píše pomocí příběhu outsidera o tom, co je to svobodně nejen žít a jednat, ale i si něco myslet,“ uvádí režisér inscenace Dodo Gombár.
Adaptace se soustřeďuje na dramatický příběh Winstona Smithe. Pracuje na Ministerstvu pravdy, kde upravuje archivní záznamy podle toho, co si přeje vládnoucí strana. Jenže se odváží přemýšlet. „Hlodá to v něm, začne psát deník – a to je problém, protože Velký bratr, který ho neustále vidí, si toho samozřejmě všimne a jde po něm,“ upřesňuje představitel Winstona Smithe David Punčochář.
V atmosféře nedůvěry a neustálého dohledu nachází Winston útěchu v utajovaném vztahu s kolegyní Julií. „Je tam pro mě i příběh lásky, která má možnost člověka osvobodit,“ říká divadelní Julie Anežka Šťastná. „Láska nezná konvence ani ideologie. I láska totiž nabourává systémy stojící na odosobnění, špehování a zotročení,“ souhlasí Gombár.
1984 (Švandovo divadlo)
Orwella podle něho lidé pořád čtou, protože jeho knihy jsou ostrou a přímočaře podanou výpovědí o nejhlubších věcech člověka. A ty řeší každá další generace. „V inscenaci 1984 tak chceme jít až na dřeň: jde nám o syrovost, ostrost a živelnost výpovědi. Naším cílem je zkrátka divadlo, které nenechá diváky lhostejné,“ upozornil Gombár.
Aktualizace netřeba
Román 1984 vyšel v angličtině poprvé v roce 1949. Od té doby byl přeložen do desítek jazyků. Čeští čtenáři mají k dispozici hned několik různých překladů. Vznikly také filmové adaptace.
Dramatizace Švandova divadla se drží předlohy, posun směrem k současnosti podle režiséra nebyl třeba. „Ten román je tak silný a má v sobě tak neuvěřitelnou výpověď a tak nekompromisní gesto, že si o tu aktualizaci zkrátka ani nijak neříká,“ míní Gombár.
Jen na pár místech scénář mírně zaktualizoval a do několika replik doplnil citaci z knihy Psychologie davu Gustava Le Bona. Ten jako první popsal znepokojivé změny v chování jednotlivců, když se stanou součástí davu.
Tísnivost z nesvobody a věčného špehování umocňuje scéna z lešenářských trubek a s tmavým zrcadlovým stropem, v němž se pokřiveně odráží vše, co se na jevišti děje.