Podle námětu a původního zpracování spisovatelky Kateřiny Tučkové vznikl Kabaret Winton. Hra uváděná Švandovým divadlem se vrací k osudům židovských dětí, které v době nástupu nacismu zachránil z Československa Nicholas Winton. Staví na skutečností inspirovaném příběhu dvou sester – jedna vlakem vypraveným do bezpečí odjela, druhá ne. Kabaret Winton tak otevírá i téma, jak velkou cenu musely děti – i jejich blízcí – za svůj život zaplatit.
Jedna sestra odjela, druhá ne. V Kabaretu Winton se za šťastný konec platí
Osudy Wintonových dětí jako divadlo (zdroj: ČT24)
Z Československa se díky angažovanosti britského burzovního makléře Nicholase Wintona podařilo odvézt 669 dětí. Pokud by zůstaly doma, s velkou pravděpodobností by jim hrozila smrt v koncentračních táborech, kde mnozí jejich příbuzní také zemřeli. Winton si své nebývale záslužné skutky nechal po desetiletí pro sebe.
Vzpomínky potlačily anebo minulost prostě zapomněly i některé z „Wintonových dětí“. Ochránilo je to před bolestí, kterou jim kromě naděje záchrana přinesla. Vyrůstaly v náhradních rodinách v jiných zemích. Většina se po válce nevrátila, často nebylo už za kým.
„Byla to fyzická záchrana, ale duše trpěly. Lehce z toho mohli vyjít jako pošramocení lidé,“ říká o zachráněných dětech jeden z herců představení Miroslav Hanuš.
Bez sentimentu
Podle režiséra Martina Františáka je Kabaret Winton zprávou, že pokud ve zlé době může člověk udělat něco dobrého, měl by. Na jevišti vypráví „velký příběh se vším všudy – včetně ostrých zlomů, okamžiků štěstí, zoufalství i ironicky nabroušených hran“. Tvůrci chtěli zdůraznit paradoxy dějin i jednotlivých osudů. „I v textu hry je cítit: Ano, jsem zachráněné dítě, ale co s tím, šoupete se mnou celý život,“ podotýká.
Při vzniku inscenace se záměrně vyhýbal sentimentu. I proto zvolil žánr kabaretu. „Nejen kvůli hudebnosti, ale i pro možnost zkratky, lomu nálad a výrazné obrazivosti. Kabaret navíc k době konce třicátých let patřil. Kusé výjevy také spíše odpovídají fragmentům lidské paměti,“ vysvětlila dramaturgyně Martina Kinská.
Průvodcem je ironický a ďábelský bavič Kašpar v podání už zmíněného Hanuše. Představuje typ přizpůsobivého člověka, který proplouvá různými dobami a systémy.
Dvě sestry, jen jedna záchrana
Autorka námětu Kateřina Tučková jako spisovatelka své beletristické tituly staví na skutečných dramatických událostech. Ať už to bylo vysídlení německého obyvatelstva z Brna po konci druhé světové války, osudy léčitelek z Bílých Karpat či zrušení řeholních řádů komunisty. Téma dětí, které jsou pro své vlastní dobro odloučeny od svých rodin, vystihla na příběhu dvou sester. Inspirovala se skutečnými dilematy, na něž narazila při rešerších. Záchranu pro všechny své děti rodiče z různých důvodů zajistit nemohli.
Kabaret Winton
Zatímco starší Ester odveze jeden z narychlo vypravených vlaků do Británie, mladší Ludmila zůstala v Československu i s otcem a matkou. Záchrana jednoho dětského života tehdy stála padesát liber, zaplatit tuto nemalou sumu si ale smyšlení (stejně jako mnozí skuteční) rodiče ale víckrát nemohli dovolit zaplatit .
„Pro ty, kteří neměli peníze a nevešli se do tabulek, kdy mohou vlakem odcestovat, to muselo být úplné peklo,“ nepochybuje Bohdana Pavlíková. V příběhu ztvárnila matku obou dívek a zároveň mladší Ludmilu.
Dravý obchodník Winton
„I za tu nejšťastnější výhru v loterii života se musí něčím zaplatit,“ podotýká dramaturgyně. V inscenaci se proto objevuje motiv tomboly a obchodu. I s odkazem na to, že britské rodiny si nové přírůstky vybíraly podobně jako „zboží z katalogu“, z něhož jim je Winton coby zkušený muž ze světa financí dokázal efektivně nabídnout.
Těsně po pádu komunistického režimu se Ester do své vlasti vrací. Ubytuje se v grandhotelu Evropa, někdejším hotelu Šroubek, kde si svou pražskou kancelář před válkou zřídil Winton. Právě odtud organizoval první záchranné operace.
V obecném povědomí je zapsán obraz Wintona především jako už starého pána (zemřel ve věku 106 let), inscenace ho ale přestavuje jako člověka, jakým v roce 1939 nejspíše byl. S dravostí a drzostí burzovního makléře, vlastnostmi, které úspěchu záchranné akce pomohly. „V Kabaretu Winton jde o muže zvyklého na adrenalin, který pro své plány neváhá využívat svoji energii, nápady i osobní šarm,“ popisuje Františák.
Tučková: Hlavními hrdiny byli rodiče a děti
Divadelní hra připomíná nejenom jeho hrdinský skutek, ale poukazuje i na to, že příběh Wintonových dětí není sentimentální pohádkou s jasně šťastným koncem, jak bývá vnímán.
„To, co Nicholas Winton se svými spolupracovníky pro 669 československých dětí udělal, bylo mimořádné. Ale on přece nebyl hlavním hrdinou. To byli rodiče, kteří uposlechli svou intuici a poslali své děti do neznáma. To byly děti, které v okamžiku, kdy se jejich pata dotkla britské půdy, neprožívaly happy end, ale ocitly se na počátku cesty, na kterou by bezpochyby nechtěl vyrazit nikdo z nás…,“ říká Tučková.
Věří, že vyprávění o rozdělených sestrách umožní nahlédnout Wintonovy děti z plnější perspektivy. V roli dospělé Ester alternují Jaroslava Pokorná a Dana Syslová, třináctiletou dívku hraje Sára Lutovská nebo Katarína Mišejková. Nicholasem Wintonem se na divadle stal Matěj Anděl.