Když zazněly sirény, byl to čistý temný strach, líčí ukrajinská sochařka

Nahrávám video
Ukrajinská sochařka chce tvořit v Praze
Zdroj: ČT24

Sochy Anny Nadudové stojí v kyjevské botanické zahradě i v centru ukrajinské metropole. Rodné město ale umělkyně opustila hned v prvních dnech po napadení Ukrajiny, aby ochránila své nejbližší. Doufá, že nový ateliér si zřídí v Praze, kde po útěku našla dočasný domov.

Anna Nadudová je absolventkou Národní akademie umění a architektury v Kyjevě. Věnuje se sochařství, instalacím, kresbám i videoartu. Své objekty kromě Ukrajiny prezentovala i v Londýně nebo Paříži, i pod uměleckým jménem ANi Svami.

Z Kyjeva, kde se v roce 1983 narodila, odešla hned druhý den po ruské invazi. Nejvíce ji děsily sirény varující před bombardováním. „To byl čistý temný strach, který je jen těžko vysvětlitelný. Nejde přesně popsat slovy,“ líčí.

Tvořit dál

O důvodech odchodu z Kyjeva a třeba i o cestě přeplněným vlakem k hranicím na západě Ukrajiny mluví i ve videu, které pro sociální sítě natočila už v Praze, kam se při útěku dostala. „Všichni dospělí mlčeli. V jedné chvíli začaly děti vtipkovat o bombardování, střílení, o krvi… Byli jsme tím šokovaní, ale byl to způsob, jakým si děti uchovávaly svojí vlastní realitu, svoje vlastní vnitřní hranice, aby se z toho všeho nezbláznily,“ popisuje reakce ve svém okolí.

Za sebou nechala své blízké i svou tvorbu. „Moje studio bylo evakuováno doslova na poslední chvíli, protože všechna naše studia se stala válečnými objekty, strategickými objekty pro obranu města,“ vysvětluje Anna Nadudová. Jediné, co jí teď v Praze připomíná její práci, jsou fotografie v mobilu a skicák s rozpracovanými projekty. Umění chce ale tvořit nadále – kdekoliv bude.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...