Naděje a sny jedné osamělé ženy zaplnily komorní jeviště Mahenova divadla. Brněnská scéna se rozhodla uvést lyrické monodrama Stěhování duší, které napsal Josef Topol. Hlavní a jediné role se zhostila Marie Durnová.
Marie Durnová je v Brně sama na Stěhování duší
2 minuty
V Brně nastudovali Stěhování duší
Meditaci pro herečku a jedny housle napsal Josef Topol v roce 1986, tehdy ale patřil mezi zakázané autory. Po revoluci jeho hru nejprve ve formě scénického čtení nastudovala Jiřina Jirásková v Divadle na Vinohradech a následně se stala hereckou příležitostí pro Jaroslavu Adamovou v Městských divadlech pražských.
Na jeviště se Topolovo monodrama díky brněnskému nastudování vrací po třiceti letech. Jako zšeřelý byt stárnoucí tanečnice posloužila Malá scéna Mahenova divadla, jejíž komornost záměru hry nahrává. „Diváci přijdou k Magdaleně na návštěvu. Sestupují po schodech dolů, vlastně se stanou součástí jejích duší,“ poznamenává režisér Štěpán Pácl.
Jako řídit na dálnici v dešti
Magdalena žije z dopisů od svého milence Roberta a z naděje, že se jednou za ním odstěhuje do Ameriky a začne tak nový život. V suterénním bytě už čeká s věcmi sbalenými do krabic, až její osamělost přeruší zvonek ohlašující pošťačku. Zatím ale její úvahy a sny přerušuje jen sousedčino bouchání do zdi.
Sama není jen hrdinka, ale i její představitelka Marie Durnová, která musí představení utáhnout bez herecké pomoci. „Je to disciplína náročná na soustředění. Jako když odřídíte hodinu a půl v dešti po dálnici ve tmě,“ říká o monodramatu režisér. „Někdy se přistihnu během dne, že řeknu větu, a až pak si uvědomím, že je z textu. Když někam jdu, šátrám po zdi a kolikrát si i kafe nasypu vedle,“ přiznává herečka, že se během zkoušení se svou postavou naprosto sžila.
Na rozdíl od Magdaleny ale sama určitě nezůstane, divácké duše se za ní stěhují, podzimní reprízy už jsou totiž téměř vyprodané.
