Zpráva o úmrtí otce, krále Jiřího VI., zastihla Alžbětu v únoru roku 1952 v Keni. Přerušila svou cestu po světě a vrátila se do Velké Británie, aby se ujala panovnických povinností. Korunu si fakticky ale na hlavu nasadila až v červnu 1953.
V dokumentu Královnina korunovace (v originále The Coronation) popisuje mimo jiné nástrahy jízdy do Westminsterského opatství, kde se sláva odehrávala. Čtyřtunový zlatý kočár, jehož kola jsou odpružena jen koženými pásy, je podle ní strašný způsob cestování.
Upozorňuje také, že nasazení symbolu královského majestátu jeho nositelku zatíží nejen odpovědností, ale také zhruba devíti kilogramy zlata a drahokamů. Je tak třeba dávat si pozor, aby člověk příliš nesklonil hlavu, těžká koruna by mu totiž „mohla zlomit vaz“.
Rozhovor bez otázek
Těžké to měl i Alastair Bruce, který s královnou „rozhovor“ vedl. Podle protokolu totiž panovnici nesmí klást přímé otázky. V pauzách hovoru proto vždy něco pronesl a čekal na její reakci.
Dokument kromě vzpomínek samotné Alžběty II., jež jinak takto bezprostředně s novináři nemluví, přibližuje i krásu a význam britských korunovačních klenotů.
