Pieter Brueghel starší maloval lidskou hloupost a hříšnost a zároveň tresty, které na provinilce čekají. Ale také živé obrazy z venkovského života, jež mu vynesly přízvisko „selský“. Svými malbami znepokojuje dnes, stejně jako za svého života, který trval zhruba čtyřicet let. Významný nizozemský malíř zemřel 9. září roku 1569.
Obrazy nizozemského malíře Pietera Brueghela jsou pověstné zvláštním neklidem, překotným hemžením a zmatkem. Odtud prý také vzalo původ „typicky české“ slovo „brajgl“.
O Brueghelově tvrobě mnohé napoví inspirace, jež je nimi spojena. Sám malíř se inspiroval u krajana Hieronyma Bosche, naopak některými svými díly předjímal Salvadora Dalího či surrealismus, který se objevil až o čtyři sta let později. Brueghelovy obrazy nepoutají vznešeností jako další díla známých vlámských mistrů, jsou spíše prostá, Brueghel také nemaloval portréty jako většina nizozemských malířů.
Rolníci i hříšníci
Nejoblíbenějším námětem jeho maleb byly žánrové scény ze života rolníků, často zachycoval rituály venkovského života včetně různých oslav, sezonních prací, lovu či jídla. Takové výjevy najdeme na obrazech Senoseč, Dětské hry, Žně, Selská svatba nebo Selský tanec.
Zobrazoval ale i náboženská či alegorická témata. Jedním z nejznámějších obrazů Brueghela staršího je Triumf smrti, na němž lze spatřit armádu kostlivců, smrt na červeném vyhublém koni či vozík plný lebek. Alegoriemi nešetří ani v dílech V zemi peciválů, Zápas masopustu s půstem, Velké ryby polykají malé ryby, Stavba babylonské věže, Pád andělů či Podobenství o slepcích, které parafrázuje mnohovýznamový citát z Nového zákona: „Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“
Celkem je známo kolem pětačtyřiceti obrazů, u nichž je Brueghelovo autorství ověřeno. Dochovalo se však velké množství kreseb, rytin a leptů. Vedle mnohých výtvarníků, třeba už zmíněného Dalího, ovlivnil ale i další umělce. Třeba básníky Wislawu Szymborskou či Seamuse Heaneyho, na jeho díla odkazovali filmaři Andrej Tarkovskij nebo Lars von Trier.
Poslední přání: Spalte mé dílo
O osobním životě Pietera Brueghela – nebo Bruegela, neboť v roce 1559 začal podepisovat obrazy bez „h“ ve jméně – staršího se toho mnoho neví. Podle některých zdrojů se narodil v blízkosti města Breda mezi lety 1525 až 1530. Nějaký čas strávil ve Francii a Itálii, kde se seznámil s renesančním uměním. V roce 1551 byl v Antverpách přijat jako mistr do malířského cechu svatého Lukáše a živil se malováním rytin u Hieronyma Cocka.
Právě s jeho dcerou se o dvanáct let později oženil a poté se přestěhoval do Bruselu. Měl dva syny malíře: Pietera Brueghela mladšího a Jana Brueghela staršího. Pieter do značné míry kopíroval otcův styl, Jan maloval spíše krajiny i portréty.
Na smrtelné posteli slavný malíř údajně nařídil své ženě spálit velké množství kreseb a prací, které považoval za podvratné, protože chtěl uchránit rodinu od případné perzekuce vyplývající z tehdejších náboženských konfliktů v zemi. Pohřben je v bruselském kostele Kapellekerk.
