Začínal jako kaskadér a dnes je globální hvězdou díky roli Nočního krále v seriálu Hra o trůny, který nedávno za obrovského zájmu skončil. Slovenský herec Vladimír Furdík v pořadu Události, komentáře prozradil, jaké bylo natáčení populární série a jaké jsou jeho další plány. „Byl bych šťastný, kdybych si mohl zahrát v nějakých westernech,“ uvedl v rozhovoru se Světlanou Witowskou. Rozhovor obsahuje spoilery z poslední série.
Rád bych si zahrál v nějakém westernu, říká Noční král alias Vladimír Furdík
9 minut
Vladimír Furdík: Rád bych si zahrál v nějakých westernech
V roli Nočního krále jste se poprvé objevil v šesté řadě, jak jste k té roli přišel?
Musel jsem nahradit herce, který měl nějaké zdravotní problémy. Už v páté sérii jsem si zahrál White Wolkera (Bílého chodce), který tam bojoval v chatrči, líbil jsem se produkci i režisérům, tak se rozhodli tu roli mi dát. Takže byly tam zdravotní problémy herce, kterého bylo třeba nahradit.
Než jste do seriálu naskočil, tak jste ho neznal, ale i vás potom dostal. Čím si vysvětlujete takový úspěch, až šílenství, které kolem Hry o trůny vidíme?
Osobně si myslím, že proto, že se to nedotýká nikoho z nás osobně, je to fantasy, jsou tam nečekané zvraty, které se nedaly vždy předvídat. Je to velmi dobře herecky zahrané. Je tam příběh těch dětí, Starků, které se rozdělí na různé linie a každá jde svou cestou, má to velmi kvalitní děj.
Váš Noční král je čistý záporák. Máte tu roli rád?
To je těžká otázka, je pravda, že on má vlastně jen jednu cestu, cestu zla, ale on si tu cestu nevybral, takže si myslím, že to je nějaká pomsta.
Vy jste kvůli Hře o trůny na chvíli zmizel ze sociálních sítí, proč? Nechcete si užít, že hrajete v nejlepším seriálu všech dob, jak o něm někteří píší?
Vymazal jsem se z Facebooku a Instagramu, ale potom mě přemluvili, abych se vrátil zpět kvůli fanouškům. Vymazal jsem se proto, že jsem tam měl dost nepříjemné odezvy od některých lidí. Ale potom mě naučili, jak používat Instagram a Facebook správně, abych se vyhýbal těmto negativním věcem.
Přiznám se, že Hru o trůny znám jen z ukázek, ale vaši postavu jsem si prohlédla a ta maska je úžasná. Četla jsem, že vytvořit ji trvá v maskérně 6 hodin, že jste začínali už v půl třetí ráno. Co jste těch 6 hodin v maskérně dělal?
Jak můžete vidět v posledním dokumentu, poslouchal jsem muziku, polospánkem jsem dřímal, meditoval a povídal jsem si s lidmi, kteří mě maskovali, takže svým způsobem to uběhlo celkem rychle, mezitím byly nějaké přestávky na jídlo, takže šlo to.
Masku Nočního krále jste si vzal jako suvenýr z natáčení. Co s ní máte v plánu?
Podařilo se mi dohodnout se s lidmi, kteří na té masce pracovali, abych si ji mohl vzít, aby mi ji dali opatrně dolů, protože ta maska se pokaždé zničila, byla velmi tenká a křehká. Ale trošku jsme na tom zapracovali a opatrně mi ji sundali. Hlavně to bylo z toho dne, kdy mě Arya zabila, takže má pro mě obrovskou cenu.
Asi po týdnu jsem znovu přetáčel další podobnou scénu s Aryou, tak jsem si nechal ještě jednu masku, takže mám dvě. Jakou má cenu, to je těžké říct, možná, že pro nějakého fanouška za 20 let bude mít obrovskou cenu. Ale to máte, jako když si koupíte kvalitní obraz, také ta cena může růst a nemusí.
Je nutné, aby člověk, který hraje pod takhle dokonalou maskou, byl dobrým hercem, nebo stačí ve vašem případě, že jste vynikající kaskadér?
To chci trošku upřesnit, lidé vědí, že nejsem herec, ale měl jsem možnosti od svého mládí hrát. Dělal jsem dětské představení, měl jsem možnost být na pódiu, zahrál jsem si párkrát s přáteli v Národním divadle, ale ne role, kde se hovořilo.
Při práci na televizních filmech, na kterých jsme pracovali na Slovensku a v Čechách pro italské produkce, nám vždycky dali maličkou roli, kde jsme mohli hovořit, to jsou pohádky jako Fantaghiro a Sestřička. Tam jsme měli možnost zahrát si postavu a vyzkoušet si to.
Dělal jsem dlouho show, vystupovali jsme v různých městech po Evropě, Španělsko, Rakousko, Anglie a hlavně Itálie a tam se na nás, abych tak řekl, nalepilo to herectví. Ale nemám za sebou hereckou školu.
Teď jste pracoval na Kanárských ostrovech na dalším fantasy seriálu Zaklínač, kde připravujete bojové scény. Jak se dělá choreografie války? Nejdříve si to namalujete, nebo to vymýšlíte rovnou na place?
Je to různé, záleží na produkci, zda produkce má hodně peněz, málo peněz, zda má čas na přípravu, nebo nemá. Většinou dostanu do ruky scénář, přečtu si ho, někdy ta bitka je rozepsaná, i když člověk, který to píše, si úplně neuvědomuje, že to nebude logicky fungovat, takže se někdy pokusím to předělat.
Když není ta scéna rozepsaná, postavím se doprostřed stanu, vezmu si do ruky zbraň, se kterou má být scéna provedena, a začnu si rozmýšlet a postupně se nabaluje choreografie. Když ji mám zhruba v hlavě udělanou, zavolám si tři, čtyři lidi a spolu to projdeme.
Anebo jsou situace, kdy přijdete na plac, režisér poví, co chce, a já mám na to jen 10 minut. Když máte dobrého herce, který umí dobře šermovat nebo se bít, tak je to v podstatě hračka, když ne, tak se modlíte.
Máte nějaký sen, s kým byste si chtěl ještě zahrát?
Byl bych šťastný, kdybych si mohl zahrát v nějakých westernech. Na herci mi v podstatě nezáleží, oni jsou to v podstatě všichni normální lidé a mám s nimi dobré vztahy. Mám dobré vztahy třeba s hercem Markem Strongem, kdybych se s ním mohl znova setkat, jemu jsem dělal dubléra na skoro pěti filmech. Ale ty westerny, kdyby se mi v životě podařily, to bych byl šťastný.
