Výpravná publikace Kniha obrazů nabízí pohled do archivu curyšského Institutu C. G. Junga. Tento věhlasný psycholog se při své teoretické i terapeutické práci opíral také o výtvarné projevy, jak své, tak svých pacientů. Díky tomu získával hlubší vhled do složitých dějů naší psychiky.
Glosa: Jungovská analýza obrazy aneb Řekni mi, co maluješ, a já ti řeknu, jaký jsi
Při výtvarném projevu se pacient neřídí nějakými výtvarnickými, tedy profesionálními pravidly, podstatné je vyjádření stavu, pocitů, problémů a trápení – díky tomu může zkušený terapeut nahlédnout za roušku, jíž svou psychiku, z všemožných důvodů, zakrýváme.
„Fantazie jako imaginační aktivita je pro mne prostě bezprostředním výrazem psychické životní aktivity, psychické energie, která pro vědomí neexistuje jinak než v podobě obrazů či obsahů,“ napsal sám C. G. Jung – a také se toho držel.
Své pacienty proto vedl k tomu, aby mimo jiné zkoušeli přenést své problémy, traumata anebo vize na papír, vynést je na světlo, a to za pomoci výtvarných prostředků. Měli se snažit, psal Jung, „sami se do obrazu dostat – stát se jednou z jeho postav. Musíte být více v nich, to znamená, že v nich musíte být svým vlastním kritickým já – musíte jim vnucovat svůj vlastní úsudek a kritiku.“
Spánek rozumu plodí příšery
Ovšem na tomto místě je důležité nezapomenout, že Jung nenabízel svým pacientům nic, s čím by sám neměl dlouhé a hluboké, ale i obtížné zkušenosti: sám se totiž ponořoval do zkoumání svých fantazií, pečlivě je dokumentoval, a dokonce se svými vnitřními postavami vedl jakýsi dialog. Zároveň hojně kreslil, vše pak zaznamenával do svého obsáhlého deníku, pro nějž se vžil název Červená kniha a který, po dlouhé době, konečně před pár lety vyšel, a to i česky.
Svou metodu komunikace s vnitřním světem nazval Jung aktivní imaginací. Důležité je ono slovo „aktivní“, protože jen tak, za aktivní spoluúčasti pacienta, lze dosáhnout nějakého vhledu, a tudíž i zlepšení jeho stavu.
Kniha obrazů o tom všem přináší mnoho důkazů a, což je jistě přínosné, neomezuje se na slovní komentáře či analýzy, ale vše je hojně ilustrováno výtvarnými projevy pacientů samotných. A jsou to leckdy i díla, která by snesla přísnější kritická měřítka.
Jedna z kapitol pojednává například o zajímavých a nečekaných vazbách projevů jedné z pacientek na vznikající dadaistické hnutí. Stejně tak by se některé projevy jistě líbily milovníkům surrealismu či naopak temných expresionistických vizí Alfreda Kubina.
A koneckonců, Francisco de Goya nazval jeden ze svých listů Spánek rozumu plodí příšery, což by klidně mohlo sloužit jako motto celé velice zajímavé, podnětné a krásně vypravené knihy.
Ruth Ammannová, Verena Kastová, Ingrid Riedelová (ed.): Kniha obrazů – poklady z archivu Institutu C. G. Junga v Curychu; vydalo nakladatelství Portál, 2018.
