Glosa: Jungovská analýza obrazy aneb Řekni mi, co maluješ, a já ti řeknu, jaký jsi

Výpravná publikace Kniha obrazů nabízí pohled do archivu curyšského Institutu C. G. Junga. Tento věhlasný psycholog se při své teoretické i terapeutické práci opíral také o výtvarné projevy, jak své, tak svých pacientů. Díky tomu získával hlubší vhled do složitých dějů naší psychiky.

Při výtvarném projevu se pacient neřídí nějakými výtvarnickými, tedy profesionálními pravidly, podstatné je vyjádření stavu, pocitů, problémů a trápení – díky tomu může zkušený terapeut nahlédnout za roušku, jíž svou psychiku, z všemožných důvodů, zakrýváme.

„Fantazie jako imaginační aktivita je pro mne prostě bezprostředním výrazem psychické životní aktivity, psychické energie, která pro vědomí neexistuje jinak než v podobě obrazů či obsahů,“ napsal sám C. G. Jung – a také se toho držel.

Své pacienty proto vedl k tomu, aby mimo jiné zkoušeli přenést své problémy, traumata anebo vize na papír, vynést je na světlo, a to za pomoci výtvarných prostředků. Měli se snažit, psal Jung, „sami se do obrazu dostat – stát se jednou z jeho postav. Musíte být více v nich, to znamená, že v nich musíte být svým vlastním kritickým já – musíte jim vnucovat svůj vlastní úsudek a kritiku.“

Spánek rozumu plodí příšery

Ovšem na tomto místě je důležité nezapomenout, že Jung nenabízel svým pacientům nic, s čím by sám neměl dlouhé a hluboké, ale i obtížné zkušenosti: sám se totiž ponořoval do zkoumání svých fantazií, pečlivě je dokumentoval, a dokonce se svými vnitřními postavami vedl jakýsi dialog. Zároveň hojně kreslil, vše pak zaznamenával do svého obsáhlého deníku, pro nějž se vžil název Červená kniha a který, po dlouhé době, konečně před pár lety vyšel, a to i česky.

Svou metodu komunikace s vnitřním světem nazval Jung aktivní imaginací. Důležité je ono slovo „aktivní“, protože jen tak, za aktivní spoluúčasti pacienta, lze dosáhnout nějakého vhledu, a tudíž i zlepšení jeho stavu.

Kniha obrazů o tom všem přináší mnoho důkazů a, což je jistě přínosné, neomezuje se na slovní komentáře či analýzy, ale vše je hojně ilustrováno výtvarnými projevy pacientů samotných. A jsou to leckdy i díla, která by snesla přísnější kritická měřítka.

Jedna z kapitol pojednává například o zajímavých a nečekaných vazbách projevů jedné z pacientek na vznikající dadaistické hnutí. Stejně tak by se některé projevy jistě líbily milovníkům surrealismu či naopak temných expresionistických vizí Alfreda Kubina.

A koneckonců, Francisco de Goya nazval jeden ze svých listů Spánek rozumu plodí příšery, což by klidně mohlo sloužit jako motto celé velice zajímavé, podnětné a krásně vypravené knihy.

Ruth Ammannová, Verena Kastová, Ingrid Riedelová (ed.): Kniha obrazů – poklady z archivu Institutu C. G. Junga v Curychu; vydalo nakladatelství Portál, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...