V divadelních kruzích hlavního města panuje jistá zvědavost, co předvede nová sestava v Městských divadlech pražských. První dvě premiéry her Moře a Kanibalky: Soumrak samců ale přinesly zklamání.
Recenze: Rozpačitý rozjezd nové éry. Dva dost úmorné večery v Městských divadlech pražských
3 minuty
Reportáž: Kanibalky
Městská divadla pražská (MDP) vstoupila do stávající sezony s novým uměleckým vedením v čele s ředitelem Danielem Přibylem a uměleckým šéfem Michalem Dočekalem a s tím spojeným ambiciózním dramaturgickým plánem pro všechny tři své scény, tedy pro Divadlo ABC, Divadlo Rokoko a Divadlo Komedie. Konzervativnější ABC vsadilo pro začátek na dobře napsanou hru o jedné rozpadající se, zdánlivě spořádané komunitě, do Rokoka slibovala vtrhnout „nespoutaná groteska“. Obě inscenace ovšem takříkajíc klopýtly o práh.
Plochá inscenace zestárlé hry
Hry Edwarda Bonda, hvězdy britského politicky laděného dramatu sedmdesátých let, jsou pověstně zatížené autorovým světonázorem, tedy v podstatě revolučním socialismem, jehož jsou do jisté míry hlásnou troubou. I proto značně odkvétají spolu s dobou, z níž vyrostly. Na druhou stranu je Bond považován za jakéhosi předchůdce Marka Ravenhilla, Sarah Kaneové a „in-your-face“ dramatiky devadesátých let obecně. Ta s jistou nadsázkou navázala na Bondovy hry, jejichž nekompromisní sociální rozměr autor servíruje v symbolistním až mystickém hávu s notnou dávkou záměrně šokujícího sadismu – v nejproslavenější scéně z Bondovy stěžejní hry Spaseni tak například dojde k ukamenování miminka v kočárku.
2 minuty
Reportáž: Moře
Moře, hra z roku 1973, je o něco méně známá a svým komediálním laděním i o něco „méně bondovská“. Autor v ní předkládá obraz přímořského anglického městečka na počátku dvacátého století, jehož obyvatele poblázní poplašné zprávy o mimozemšťanech, kteří si dělají zálusk na vylodění v Británii. Paralela s dnešní přistěhovaleckou paranoiou a tím, co v lidech probouzí, je nasnadě – právě proto asi dramaturgie MDP po jinak už poněkud zastaralém titulu sáhla, a dalo by se tudíž předpokládat, že má v rukávu razantní interpretaci. Inscenace mladého slovenského režiséra Jána Luterána ze sporného výběru ovšem učinila jasný přehmat…
