Dokumentaristka Olga Sommerová představuje ve svém novém celovečerním filmu příběh operní pěvkyně a herečky Soni Červené. Dokument nazvaný Červená uvede ve středu mezinárodní hudební festival Pražské jaro, ale do běžné distribuce v kinech půjde až v září, a to u příležitosti 92. narozenin stále aktivní umělkyně. V minulých letech připravila Sommerová filmy také o Věře Čáslavské nebo Martě Kubišové.
Život Soni Červené je malými dějinami Evropy dvacátého století. Rodiče byli vězněni nacisty. Matka koncentrační tábor přežila, ale komunistické vězení už ne. Samotné Soně Červené pak zakázali působit v Národním divadle a nakonec odešla za nabídkou do Berlína. Po útěku na Západ si Červenou zvaly operní domy v San Francisku, Miláně nebo Paříži.
„Třicet let byla vymazána z povědomí národa, protože jako mnoho jiných emigrantů odešla do světa za svobodou, a já jsem to cítila jako povinnost, učinit o ní celovečerní film,“ přiblížila režisérka Olga Sommerová.
Ve filmu se Soňa Červená nečekaně podívá i do bytu, kde žila jako malá. V domě, který před válkou zčásti patřil její rodině, je v současnosti Archiv bezpečnostních složek. Sommerová ale využila i v Česku neznámé záběry z německé kariéry Soni Červené. Archivy nalezla v Berlíně.
V Národním divadle po návratu prosadila operu o Miladě Horákové
Na předpremiéře filmu pokřtila Soňa Červená i svou novou knihu Stýskání zažehnáno, ve které rekapituluje čtvrtstoletí po návratu do vlasti. „Vrátila jsem se k Vltavě, a tím jsem to všechno zažehnala. V emigraci jsem potkala mnoho Čechů, kteří na to stýskání skoro zahynuli,“ vysvětluje.
V Praze začala novou českou kariéru v 77 letech. Úspěch se dostavil. Byla to právě Soňa Červená, kdo v Národním divadle prosadil operu o Miladě Horákové, kterou označuje za svou největší hrdinku 20. století.
Osobnost Soni Červené zajímala Olgu Sommerovou už v minulosti. Připravila o ní díl 13. komnaty, Červená se také stala jednou z protagonistek dokumentu Moje 20. století.
