Národní galerie uvádí: Picassovy grafiky 2. díl

Praha - Pablo Picasso vytvářel grafiky po celý svůj život. Vzniklo více než dva tisíce grafických prací, které odrážejí všechny stylové proměny malířova díla. Rozsáhlý soubor Picassových grafik se Národní galerie v Praze rozhodla představit v několika částech. První, zachycující tvorbu z let 1904 až 1905, skončila 1. března. Zaměřovala se na práce realizované v souboru Les Saltimbanques, který mladý Picasso vytvořil po příchodu do Paříže. Druhá část je v časovém záběru mnohem širší - seznamuje návštěvníky s Picassovými grafikami z let 1909 až 1968. K vidění jsou od 11. března do 7. června.


Jedná se o díla původem z pařížské výstavní síně galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera. Svou první galerii otevřel v roce 1907 v Paříži a stal se obhájcem a zastáncem kubistických umělců, mimo jiné i Pabla Picassa. Ten galerii, kterou Kahnweiler otevřel ve 20. letech po návratu ze švýcarského exilu, udělil výsadní právo na svou tvorbu.

„Chceme připomenout tuto osobnost, ke které se sjížděly slavné české osobnosti jako Filla, Čapek nebo Guttfreund,“ uvedla kurátorka výstavy Olga Uhrová. Kahnweilerovu galerii navštěvoval například také mecenáš umění Vincenc Kramář, který patřil k nejvýznamnějším předválečným sběratelům kubismu.

Slavný pařížský galerista několikrát navštívil Československo. Anonymně daroval v roce 1968 Národní galerii dva Piccasovy obrazy - Únos Sabinek (1962) a Dva milenci v krajině (1952). O čtyři roky později pak galerii věnoval také soubor Picassových 15 grafických listů z let 1948 až 1968

Od dýmky po býky

Výstava v Národní galerii představuje šedesát let z tvorby španělského výtvarníka. Sbírka začíná kubistickým obdobím, kdy měl Picasso za sebou už Avignonské slečny a maluje obyčejné předměty - třeba poháry, dýmky nebo sklenice -, kterým dává na obrazech podobu geometrických tvarů. „Spolupracoval s významnými tiskaři a experimentoval s dalšími novými technikami jako linoryt, linořez a litografie,“ doplňuje Olga Uhrová.

Později se věnuje námětům býků nebo podobiznám. Vzniká například Žena se síťkou na vlasy, jeden ze zásadních obrazů sbírky, na němž je zachycena tvář Picassovy dlouholeté družky Francoise Gilotové.