Praha - Oskar Nedbal byl nejen skvělým violistou, dirigentem světové pověsti a zakladatelem Českého kvarteta, ale i úspěšným propagátorem české hudby v cizině a dodnes milovaným hudebním skladatelem. Mezi jeho nejznámější díla patří především baletní pantomima Pohádka o Honzovi, jež měla premiéru v pražském Národním divadle a o rok později ji ve vídeňské Dvorní opeře s úspěchem uvedl skladatel Gustav Mahler. Oskar Nedbal ukončil svůj život před 80 lety, na Štědrý den roku 1930, skokem z okna záhřebského divadla.
Právě Vídeň, kde sklidil se svým dílem velký úspěch, se stala na dlouho jeho působištěm. Bývá proto řazen mezi představitele tzv. Stříbrného věku vídeňské operety po bok Franze Lehára nebo Emmericha Kalmána. Táborský rodák Oskar Nedbal (1874-1930) se narodil v rodině advokáta jako předposlední ze sedmi dětí. Jeho otec byl zakladatelem místního hudebního spolku a propagátorem hudby, také jeho potomci měli k hudbě vztah a nadání. Oskar tak již v útlém věku hrál na housle. Na Pražské konzervatoři se nejprve věnoval hře na trubku a na housle, později se přeorientoval na violu a stal se žákem profesora Antonína Dvořáka.
Na konzervatoři se Nedbal spřátelil s Josefem Sukem. Z jejich společné iniciativy vzniklo známé smyčcové České kvarteto. Kromě hraní na violu se Oskar Nedbal zajímal o dirigování a v roce 1896, v pouhých 22 letech, poprvé dirigoval Českou filharmonii. Otevřela se mu cesta do hudebního světa, v němž brzy vyzrál na jednoho z nejvýznamnějších dirigentů.
Nedbalovu skladatelskou činnost můžeme rozdělit do tří období. Zatímco prvnímu z nich dominují především díla intimní a komorní, druhá je ve znamení baletu a třetí jednoznačně vládne opereta. Z nejznámějších Nedbalových baletů, které se - stejně jako jeho operety - stále vracejí na světová jeviště, připomeňme vedle Pohádky o Honzovi také dílo Z pohádky do pohádky, Princeznu Hyacintu nebo Andersena. Jeho operetní tvorbě pak jednoznačně vládne Polská krev. Její melodie jako „Blondýnky sladké“, „Jsem jeden z diplomatů“ nebo „Jste kavalír, to vím“ se staly doslova hity. Stejně jako Polská krev je známé i Nedbalovo Vinobraní.
Po vzniku Československa v roce 1918 se Oskar Nedbal rozhodl vrátit z Vídně domů. Nenašel však plné pochopení, zejména v Praze, spíš závist a pomluvy a někteří lidé z hudebního světa mu vyčítali jeho údajné projevy nemístné loajality k Rakousku při jeho pobytu ve Vídni. K dirigování velkého československého orchestru se skoro nedostal. Zklamaný hudebník-skladatel však pracoval dál, žil převážně v ústraní v Chlumu u Třeboně. Složil zde jedinou svoji operu - Sedlák Jakub, která však neměla příliš vělký ohlas. Zklamaný a duševně strádající Nedbal odešel z Čech na Slovensko a přijal místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Během krátkého času získal několik významných uznání, například Komenského univerzita jej jmenovala lektorem instrumentace. Časem však i na této pozici nastaly problémy, kvůli kterým se Nedbal dostal do těžké finanční situace.
V půli prosince roku 1930 odjel do chorvatského Záhřebu na vystoupení s tamní filharmonií a k vedení premiéry své Pohádky o Honzovi. Cestou se mu zdravotně přitížilo, jak z dlouhé atmosféry pomluv, zášti a intrik, tak z čerstvě obdržené zprávy o zamítnutí jeho žádosti o finanční pomoc na úhrady dluhů. Byl na konci všech fyzických a psychických sil a myslel jen na své jméno a čest. Den po veřejném koncertním vystoupení, na Štědrý den roku 1930 v 11 hodin dopoledne, spáchal sebevraždu skokem z okna zkušebny v budově divadla.
