Praha – Jako poměrně úspěšný zhodnotil hudební rok 2011 v pořadu Kulturama kritik a publicista Honza Dědek. Přijde mu ale škoda, že desky, které bodovaly v zahraničních hitparádách, čeští posluchači a často ani muzikanti příliš neznají. Což částečně podle něho vysvětluje to, proč tuzemská scéna za světovým hudebním vývojem poněkud pokulhává.
Český hudební trh za propastí
„Někteří si stěžují na to, že za celé první desetiletí nevznikl v hudbě žádný nový styl nebo trend, který by byl natolik silný, že by přinesl sociální přesah, postoje a módu mladých lidí,“ připomněl Honza Dědek, uplynulý rok ale lze podle něho i přesto označit za poměrně úspěšný. Alespoň při hodnocení počinů, které přinesl.
Desky skupiny Florence And The Machine nebo Bon Iver jmenuje mezi těmi, které si ze zahraničních titulů loňského roku zaslouží pozornost. Jenže hudba, která je oceňována ve světě, českým uším často uniká.
„Když se podíváte na výsledky anket v britských nebo amerických hudebních časopisech s nejlepšími nahrávkami za poslední rok a porovnáte je s tuzemskou hitparádou, tak většinu těch desek v tuzemském žebříčku nenajdete ani náhodou. Rozdíl mezi zahraniční a českou scénou je naprosto propastný,“ upozorňuje Dědek.
Neinformovanost s tím spojená se podle něho odráží i v tom, jak česká hudební scéna vypadá. „Vyvíjí se vyvíjí s odstupem pěti možná více let za tím, co se děje ve světě. Což jsem chápal v minulosti, kdy se sem desky dostávaly obtížně, ale v dnešní době je to celkem smutné,“ domnívá se.
Kulturní rok 2011 (zdroj: ČT24)
K mnohým nahrávkám se český posluchač na tuzemském trhu vůbec nedostane. Může si je leda sám vyhledat a objednat nebo stáhnout. A to nejraději zdarma, tedy nelegálně. Příčinu, proč se hudební pirátství v Česku nedaří nijak vymýtit, vidí Dědek dvě: zvyk a cena.
„Není tu tradice kupování nahrávek. Do roku 1989 to bylo dáno tím, že desky, zejména zahraniční, nebyly k dostání, takže tady se hudba vždycky šířila tak, že si ji lidé půjčovali. V zahraničí jsou lidé zvyklí chodit do obchodů s hudebninami a jsou ochotni platit. U nás ne, protože je to drahé,“ popsal důvody podrobněji.
Ke změně přístupu by pomohly postihy, kterých se čeští piráti zatím příliš obávat nemusejí. „Snad se to někdy změní,“ doufá Dědek. „Možná by se mělo začít od základních škol a sdělovat, že jako se kniha nekrade v prodejně, tak se nekrade ani hudba.“