Je dobře, že tvůrci tanečních představení ani v dnešní době nezapomínají na děti. Od počátku roku tak na pražských scénách přibylo hned několik nových představení pro ty nejmenší, za všechny jmenujme například pohádkový příběh Petr Pan v podání Bohemia Baletu nebo dětskou inscenaci Vidím Nevidím v Laterně Magice. Dětem je věnována i poslední premiéra Pražského komorního baletu, seskupení, kterému se po téměř padesáti letech existence podařilo udržet v pozici největšího českého nezávislého profesionálního tanečního souboru.
Kdo je na světě nejmocnější? Přece láska!
Baletní zpracování pohádky Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější?, které připravila choreografka Hana Polanská Turečková, si odbylo svou premiéru 18. února. Na poměrně malém prostoru Divadla Ponec se představil nový padesátiminutový balet, který je hravý a zároveň má spád, potěší malé diváky a bude se líbit i starší generaci.
Celý děj, který je inspirován indickou bajkou, zasadila Polanská Turečková do cirkusového prostředí, respektive do rodiny komediantů. Princezna (Nikol Šneiderová) se dostala do věku na vdávání a její rodiče Principál (Jakub Sedláček) a Principálová (Lenka Bílková) by jí rádi našli toho nejmocnějšího ženicha na celém světě. Princ (Tomáš Červinka) se jim však pro dceru nezdá být dost urozený. Postupně tedy přichází zlaté Slunce, temný Mrak a silný Vítr, aby roztančili své party a předvedli, že jsou to právě oni, kteří mají na světě tu největší moc. Co ale zmůžou personifikované živly proti nejsilnějšímu citu, kterým je lidská láska? V závěru se ukazuje, že vůbec nic. I přes prvotní nevůli rodičů si zamilovaný Princ dokáže svou vyvolenou vybojovat a vše tak podle obecně platného pohádkového zákona dobře končí.
- Kdo je na světě nejmocnější? autor: Jiří Thýn, zdroj: Pražský komorní balet
- Kdo je na světě nejmocnější? autor: Jiří Thýn, zdroj: Pražský komorní balet
Inspirací pro taneční zpracování byla Polanské Turečkové podle jejích vlastních slov melodická hudba Bohuslava Martinů a také modernistické obrazy Vladimíra Houdka. V těch často dominují geometrické formy a právě motivy kruhu či obdélníku také vévodí modernímu pojetí scény, jejímž je Houdek spoluautorem.
Ve svých krokových variacích vyšla choreografka z moderního tance, který se v díle prolíná s akrobatickými a gymnastickými prvky, pohrála si se stuhou, žonglováním a vše doplnila nápaditou a velmi živou pantomimou. Nechybí ani odkazy na taneční formy cizích kultur, velmi patrná je inspirace, kterou našla ve východních stylech. Děj je dobře srozumitelný i pro ty nejmenší, inscenace je určena pro děti od šesti do dvanácti let. Na pódiu se stále děje něco nového, příběh se rychle rozvíjí, nejsou v něm hluchá místa. Dětem tak nedělá potíž udržet pozornost při jeho sledování.
Devítičlenné obsazení je co do počtu skutečně komorní, ostatně stejně jako název tělesa samotného. Není ani divu, stálé tanečníky souboru byste lehko spočítali na prstech rukou. Leckteří umělci ztvárňují více než jeden part a během představení několikrát převlékají kostýmy a masky. Inscenaci to ale v celkovém dojmu neškodí. Ba naopak, dokládá to, že i přes určité limitace je možné připravit příjemnou a kvalitní rodinnou podívanou, která přiláká nové diváky. A publikum se k ní bude určitě rádo vracet.
Další reprízy v Ponci jsou plánovány na 19. března od 9:00 a 11:00.