Holiček chtěl nenásilným způsobem upozornit na „internetové zlo“. Všechno je tu o moderních technologiích, a i scénář byl tedy z velké části sestaven z příspěvků vyvěšených na internetu. Režisér Holiček se snažil najít formu inscenace odpovídající internetovému obsahu textu.
Herci tak budou komunikovat za využití tabletů a pokusí se vystihnout absenci emocí v internetovém světě, kde zejména mladí lidé tráví mnoho času na úkor skutečného života. Průměrná doba strávená na internetu se za poslední roky zvýšila z dvaceti minut na čtyři hodiny denně.
Netolismus: závislost na internetu ve formě hraní her, chatování, psaní mailů, běžného surfování či komunikace na sociálních sítích apod.
#jsi_user se tak vrací k osudu nemocného mladého muže Michala Kolesy, který nebyl schopen běžné komunikace s lidmi. Zemřel ve svých devětadvaceti letech za nevyjasněných okolností, přičemž nepřímou vinu údajně nesla právě síť, která se stala jeho denním chlebem a podřídil jí veškerý život. I tak prý ale není hra jen o něm, ale o uživatelích obecně. Divadelníci se nepokouší účelově moralizovat, z dob povinné školní docházky totiž ještě pamatují invazivní vzdělávací bloky, od nichž se chtějí držet dál.
„Základním problémem bylo, jak něco říkat teenagerům, když sami tráví na internetu mnohem více času než my. Mezitím zemřel Michal Kolesa a my jsme zjistili, že v jeho příběhu psychicky nemocného člověka, který svůj kontakt s reálným světem nahrazoval virtuálním světem internetu, je i celý náš příběh,“ přibližuje genezi inscenace dramaturg Jan Tošovský.
