Helsiky - Finsko si v tomto roce připomíná sté výročí narození Tove Janssonové, matky Mumínků. Jedna z nejúspěšnějších autorek dětských knížek, malířka a ilustrátorka zemřela v roce 2001. Její dílo vystavuje finská Národní galerie.
Století matky Mumínků. Finsko si připomíná Tove Janssonovou
Sto roků Tove Janssonové (zdroj: ČT24)
Jsou starostliví, neohrožení a všichni žijí v jednom údolí. Mumínky přivedla Tove Janssonová na svět v roce 1945 a krátce na to se stali fenoménem. Bílé, chlupaté, hrochům podobné postavičky si získaly popularitu na celém světě. Jejich příběhy byly přeloženy do desítek jazyků, v roce 1993 podle nich ve Finsku vznikl mumínčí park.
Povodeň a kometa
Tove Janssonová se narodila 9. srpna 1914. Studovala umění v Paříži a Stockholmu, první výstavu měla v roce 1943. Na živobytí si vydělávala ilustrováním dětských knížek, mimo jiné Alenky v říši divů Lewise Carrolla či Tolkienova Hobita. První knížku o mumíncích napsala během finské zimní války v letech 1939 až 1940. Úzkost a strach z druhé světové války se v knihách odrazily, psala o velké povodni a kometě, která má zničit Zemi.
Tove Janssonová
Z knih lze vyčíst i spisovatelčiny lesbické románky. Thingumy a Bob, stvoření stále se držící za ruce, snad reprezentují vztah s vdanou Vivicou Bandlerovou. Postavičky ochraňují tajemný kufr, který je dle výkladů symbolem tajné a tehdy nelegální lásky. V roce 1956 se Tove seznámila s grafičkou Tuulikki Pietilou, se kterou prožila dalších pětačtyřicet let. Po jejich seznámení přibyl v údolí nový obyvatel, bystrá a filosofující Too Ticky, ženská postava s mužským zjevem, která je Mumínkovi stále nablízku.
Poslední knížku o mumíncích sepsala Janssonová v listopadu 1970. Napsala také řadu titulů pro dospělé a celý život malovala. Před smrtí řekla: „Už nemůžu dál. Nemůžu se vrátit a najít znova šťastné mumínčí údolí. Ale jednu věc jsem napsala nejen pro děti, ale i sama pro sebe. V poslední větě té knihy se k nám z dálky blíží mumínek s lucernou.“