V Lichtenštejnském paláci sídlilo posádkového velitelství wehrmachtu a také Říšská pracovní služba, jejíž členové nacistickému Německu „sloužili rýčem“. Dnes budovu využívá Hudební fakulta AMU. Na Malostranském náměstí, kde palác stojí, se v únoru 1942 sešli Jan Kubiš a Jozef Gabčík s pracovníkem hospodářské správy Pražského hradu Františkem Šafaříkem, který parašutistům předal informace o pravidelných cestách zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, na něhož připravovali atentát.
Ještě v době, kdy ani jeden z nich netušil, s jakým úkolem se do okupované Prahy vrátí, se na Staroměstském náměstí, dnes oblíbeném cíli turistů, (přesně 18. září 1940) konala přísaha pěšího praporu SS Totenkopf, jedné z nejlépe vycvičených bojových jednotek Waffen SS. Za účasti K. H. Franka, který se o dva roky později zapříčinil o vyhlazení Lidic a Ležáků.
Srovnání těchto obcí se zemí byla odveta nacistů za atentát na Heydricha na konci května 1942. Zemřel 4. června téhož roku. Smuteční průvod s jeho rakví prošel na cestě Prahou i kolem Národního muzea.
Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 10 milionů korun, oznámení o odměně viselo ve výloze obchodu Baťa na Václavském náměstí vedle kola a dalších věcí, které atentátníkům patřily. Výlohy byly dobrým místem k upoutání pozornosti. Například obchodní dům ARA využil tu svou k propagaci sbírky pro německé vojáky. Dům na rohu dnešních ulic Perlová a 28. října byl otevřen v roce 1931 a za socialismu přejmenován na Perla. Dnes jsou v něm kanceláře a banka.
Budova Státní opery slouží stejnému účelu od počátku, od roku 1888, kdy byla otevřena jako pražská německá scéna. Tehdy pod názvem Nové německé divadlo. Činnost ukončila v roce 1938, ovšem už od jara 1939 byla opět využívána jako operní scéna. Vystupovaly na ní hostující soubory z Německa, ale sloužila i jako místo pro politická shromáždění NSDAP. Ulice, v níž se opera nachází (dnes Wilsonova), nesla od roku 1940 jméno německého skladatele Richarda Wagnera. Předtím byla pojmenována po americkém ministrovi obchodu a později prezidentovi Herbertu Hooverovi.
Protektorátní Národní divadlo se uvedlo 19. dubna 1940 slavnostním představením opery Orfeus a Eurydika, které upomínalo na narozeniny Adolfa Hitlera. V hledišti zasedli například prezident Emil Hácha a říšský protektor Konstantin von Neurath.
Poslední protektorátní představení bylo na programu 31. srpna 1944, tehdy v Národním divadle zazněla opera Tajemství od Bedřicha Smetany. 1. září téhož roku byla zlatá kaplička, stejně jako jiné české scény, uzavřena. V provozní budově se vyráběly protiletecké ochranné prostředky a hasicí přístroje.
Ani dům, který stojí v horní části Václavského náměstí, se za uplynulá desetiletí příliš nezměnil. Stejně jako tehdy, i dnes se zde prodávají knihy. Za války byla v tamní pasáži veřejná střelnice, kterou v letech 1944 a 1945 využívali ke cvičení ve střelbě členové Zpravodajské brigády, odbojové organizace, která vznikla po oficiálním zákazu Junáka v roce 1940 a do níž se zapojovali především mladí lidé.
Z nové budovy magistrátu (na fotografii je její zadní část) u Staroměstského náměstí vysílal v květnu 1945 městský rohlas ovládaný povstalci. Z něj také zazněla výzva ke stavbě barikád.
Čtvrt roku před tím se americké bombardéry dopustily tragického omylu. Místo nad Drážďany, kam mířily, shodily bomby 14. února 1945 nad Prahou. Kobercově zasáhly obydlené části od Radlic až téměř po nákladové nádraží na Žižkově. Za své vzala i rohová budova na Rašínově nábřeží, jež patřila Václavu M. Havlovi, podnikateli, který mimo jiné postavil Barrandovské terasy, a otci Václava Havla. Dnes v těchto místech přitahuje pohledy Tančící dům.
Při únorovém náletu bylo zabito 701 lidí. Poškozeny byly některé historicky a architektonicky cenné stavby, jako třeba Emauzský klášter nebo Faustův dům. Bez přístřeší zůstalo 11 tisíc lidí, mimo jiné obyvatelé domů na nároží Gorazdovy ulice a ulice Na Moráni. I zde dnes stojí zcela jiná budova.
Hlavní město bombardovaly - cíleně - i německé Luftwaffe. Archivní fotografie odkrývá pohled na Václavské náměstí s domem poničeným při náletech v květnu 1945, tedy na úplném sklonku druhé světové války.
