Daria Klimentová, první sólistka Anglického národního baletu, je bezpochyby nejslavnější česká primabalerína současnosti, kterou znají a obdivují diváci po celém světě. Výjimečná umělkyně, která se během své pětadvacetileté taneční kariéry nesmazatelně vryla do dějin baletu. Svou aktivní profesionální dráhu začínala Daria po ukončení studií na konzervatoři v baletním souboru pražského Národního divadla. A právě s ním se rozhodla před českým publikem vystoupit naposledy a pomyslně tak uzavřít jednu svou životní a uměleckou etapu. Čtvrteční slavnostní galavečer ve Státní opeře nazvala jednoduše - Daria Klimentová: Děkuji!.
Dramaturgická koncepce představení dala hodně prostoru mladým tanečníkům Národního divadla. Daria sama si vybrala pasáže ze svých oblíbených rolí: Odettu z Labutího jezera, Medoru z Korzára a Kitri z Dona Quijota, které zatančila se svým o mnoho let mladším partnerem Vadimem Muntagirovem. Zbytek programu doplnila čísla z aktuálního repertoáru souboru jako například pas de deux ze Šípkové Růženky v choreografii Javiera Torrese, balkonový duet Romea a Julie Petra Zusky nebo suita z Balanchinova Theme and Variations, v nichž se předvedli nejen sólisté a demisólisté baletu, ale i tanečníci sboroví.
Nevšední večer otevřelo promítání milé a osobně laděné reportáže, kterou tvořily ukázky z časosběrných dokumentů Martina Kubaly, jež o ní režisér natočil v průběhu několika uplynulých let. Do nich byly zakomponovány i aktuální vstupy, které vznikly před představením. Diváci tak mohli alespoň krátce nahlédnout do Dariina života a zrekapitulovat její zářivou kariéru od úplných počátků, kdy jako malá, pilná a houževnatá holčička dělala své první taneční krůčky.
A pak už se na scéně objevila sama hlavní aktérka tohoto mimořádného představení. Bílé adagio z druhého jednání Labutího jezera bylo zážitkem, který patří do říše snů. Dariina Odetta, křehká, něžná a zranitelná, její fantastický vnitřní prožitek, absolutní souznění s partnerem Vadimem, kdy tančí a dýchají jako jeden… Věřím, že divákům v hledišti při pohledu na ně naskakovala husí kůže.
Do posledního detailu perfektní byl i duet z Korzára, ve kterém se Daria, lehká jako peříčko, vrhá do náruče svého tanečníka a náročná partneřina vypadá v jejich provedení neuvěřitelně snadně. I obtížné zvedačky provádějí jakoby mimochodem, aniž by dali komukoliv tušit, kolik dřiny se za tím skrývá. Vyvrcholením celého večera byla suita z baletu Don Quijote, ve které mohla Daria coby Kitri ukázat svou temperamentní polohu. Stylově čistá, virtuózní a sebevědomá zářila jako diamant. V Basilově variaci diváky zcela oslnil i Vadim – předvedl naprosto úchvatné skokové kombinace, jeho rotace byly plné efektních zakončení a dechberoucí dispozice jako vystřižené z učebnic klasického tance.
Roztomilé bylo vystoupení mladičké studentky konzervatoře Anny Herrmannové, která se představila v malém sóle Amorka. Sice zatím bez špiček, ale s o to větší vervou se talentovaná dívenka pustila do svého úkolu. V úplném finále ji pak Daria nechala vyzkoušet si otočit i závěrečná fouettés. Symbolicky tak dala prostor a otevřela cestu mladým tanečníkům – jedna generace odchází a druhá přichází.
Dariino pražské rozlučkové gala bylo překrásným a velmi emotivním zážitkem, a to nejen pro diváky, ale jistě i pro tanečníky české první scény. Možnost postavit se po bok absolutní světové špičky, mezi kterou Daria a Vadim bezesporu patří, jim jistě zase posunula profesní laťky o něco výš. A to je vždycky potřeba. Škoda, že čas nelze zastavit a nemůžeme si Dariina tanečního mistrovství na jevišti užívat dál. Na závěr nezbývá než jí popřát do nové životní éry hodně štěstí, ať už se do budoucna rozhodne vychovávat další generace tanečníků, nebo dá přednost vedení nějakého souboru, a říci: Děkujeme za vše!
