Praha - Štědrý den, který připadá na 24. prosince, je posledním dnem přípravy na vánoční svátky. Ve středověku se jednalo o poslední den roku, který začínal právě na oslavu Narození Páně 25. prosince. Se Štědrým dnem je spojeno množství předkřesťanských i křesťanských zvyků a pověr. Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mší, při níž byly požehnány ozdoby z přírodních materiálů, kterými se zdobila domácnost. Oběd má stále ještě postní charakter (krajově jsou známy hubník, kuba či muzika). Vánoční stromek nemá v Česku dlouhé tradice, protože se v měšťanských rodinách začal prosazovat až ve 40. letech 19. století. Stromeček se zdobil cukrovím a výrobky ze dřeva, perníku a pečiva. Dnes přírodní živý stromeček mnohde nahrazují umělé stromky, které jsou postupem doby čím dál víc od živých k nerozeznání. Stále častěji je také zdobíme moderními skleněnými ozdobami.
Nikdo z nás si asi nedokáže představit Štědrý den bez slavnostní večeře, jenže málokdo ví, proč patří mezi největší hostiny v roce.
Večeře je rituální hostina - na stole, hlavně u zemědělců, mělo být všechno, co se v ten rok urodilo, kaše, nákypy, čerstvé nebo sušené ovoce, ořechy a k tomu vánočky. Tak charakterizuje štědrovečerní hostinu etnoložka Jiřina Langhammerová. Na stole také nesměl chybět hrách, který pro naše předky znamenal plodnost, štěstí a bohatství, protože hrách bobtná a tím nabývá na hodnotách. Samozřejmostí byl i česnek, tedy symbol zdraví.
Lidé na rozdíl od nás prostírali také i pro nebožtíky. Na bílém ubruse měl mrtvý vždy talíř s horkou polévkou. Hlavní tradice ale přicházely až po jídle. Spojené byly s věštbami a čarováním. Dnes si po večeři děti rozbalují dárky, ale před dvěma nebo třemi stoletími lidé věštili z hrnečků nebo se házelo pantoflem, aby se zjistilo, kteráže to dívka se bude vdávat.
Po večeři bývá zvykem zpívat koledy a případně rozdávat dárky. Nadělování dárků bylo původně spjato s 6. prosincem, památkou sv. Mikuláše, avšak postupně se tento zvyk přesunul právě na Vánoce. Tradičně je ten, kdo „naděluje dárky“, nazýván Ježíšek, čímž se zřejmě vyjadřuje víra, že vše dobré, co člověk dostává, má od Boha.
K Štědrému večeru se pojí také řada dalších tradičních obyčejů, například schování kapří šupiny pod talíř, pouštění lodiček, rozkrajování jablka, klepání střevícem na kurník, barborky či lití olova. Právě rozkrojení červeného jablka se udrželo v mnohých domácnostech až do dnešních dnů - souvisí s věštěním budoucnosti. Červené jablko je dodnes na vánočním stole symbolikou nejen štěstí, zdraví, ale i erotiky, neboť je červené.
Stejně jako se dnes nemá odcházet od štědrovečerní večeře, aby se za rok opět sešla rodina u jednoho stolu, naši předci si toto zajišťovali tím, že kolem stolu dávali provaz nebo řetěz.
V katolické církvi večer Štědrého dne představuje již začátek oslavy Narození Páně, která připadá na 25. prosince (tzv. vigilie). Proto den tradičně končí půlnoční mše, kde se zpívají koledy a kde začíná samotná církevní oslava narození Ježíše Krista. Nejznámějším hudebním ztvárněním tzv. „půlnoční“ je Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby.
