Senátní výbor pro obranu a bezpečnost vyzval v souvislosti s hackerským útokem vládu, aby kybernetické bezpečnosti věnovala veškerou pozornost a rozpočtové prostředky. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO) má Česko poměrně dobře nastavený systém ochrany i dostatek kvalitních odborníků. „Řešíme to na Bezpečnostní radě státu a musím říct, že se do této oblasti připravuje skutečně nemálo peněz,“ uvedl ministr v Interview ČT24, které moderovala Zuzana Tvarůžková.
Ministr Havlíček: Minulé vlády zažily větší ekonomický růst, přitom měly vyšší schodek
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček hostem Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Rozpočet je jedním z dělících témat téhle vlády. Požadavky ministerstva vnitra nebo ministerstva práce a sociálních věcí zatím nemají úplně odezvu u ministerstva financí. Jak si myslíte, že to může skončit, když hovoříme o politických jednáních, mohou být úspěšná?
Já si dokonce myslím, že musí být. Vždycky je to otázka určitého kompromisu. Jsme v situaci, kdy je navržen schodek ve výši 40 miliard korun, to podstatnější je, že se snižuje celková míra zadluženosti vůči HDP. Zatímco ještě před pár lety byla 40 procent, teď bude pod 30 procenty, a to je ten hlavní ukazatel, podle kterého je taky posuzována ekonomická výkonnost s ohledem na dluh.
Na druhou stranu všichni se asi shodneme, že nepřiměřený schodek není dobrá cesta a souhlasím plně s tím, že by to mělo skončit maximálně na těch minus 40 miliardách. Teď je to jenom hra o to, co do této částky dostaneme. Je to zase míra toho, kdo, kam, kde ustoupí.
Diskuse o rozpočtu sledujeme několik let, možná dokonce několik desítek let a vždycky na konci toho období bylo handrkování, kdo si co prosadí, neprosadí. Myslím, že bychom se měli držet těch minus 40 miliard jakožto maxima.
Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý říká, že aktuální státní rozpočet v něm vyvolává určité obavy: „Ať stále říkám, že v našem případě stále se konvergující ekonomiky ufinancovatelný deficit nevadí, s očekáváním, které vytváří vládní výdaje u příjmových skupin, začínám být poněkud nervózní.“ Je ta nervozita nebo obezřetnost podle vás namístě, i když vláda uklidňuje, že to zvládá, i když právě ten veřejný dluh klesá?
Vždy je úhel pohledu, jak se na to díváte. Veřejný dluh jednoznačně klesá. Že by to vždycky mohlo být ještě lepší, o tom asi není žádná, ale pak je otázka, co, kam se povolí. Jestliže se vláda dávala dohromady jakožto vláda ANO a ČSSD, kdy ČSSD má větší důraz na sociální výdaje, tak buď se nebude plnit program, nebo se nebude plnit zase něco jiného. Ta míra podle našeho názoru je přesně na hranici 40 miliard.
V roce 2005, 2004, 2006 rostla ekonomika dvoj až trojnásobně rychleji, než roste dnes. Podívejme se, jak dopadly tenkrát deficity rozpočtu – mezi 60 až 100 miliardami korun v minusu. V tuhle chvíli ekonomika roste polovičním, dokonce až třetinovým tempem, než rostla ve zmíněných letech, a současně držíme hranici 40 miliard a snižování míry zadluženosti. To si myslím, že je fér, že to je v pořádku a v dané chvíli to neohrožuje nijak stabilitu. Konečně taky Česká republika je už podruhé za sebou v elitní skupině zemí Evropské unie ve smyslu takzvaných nejstabilnějších ekonomik.
Je to samozřejmě dáno i jinými ekonomickými faktory. Mimo jiné stabilním trhem práce, dokonce jedním z nejstabilnějších, protože jsme na prvním místě v Evropské unii s ohledem na míru nezaměstnanosti, když se podíváme na mladé lidi.
Hrubý domácí produkt rostl i v druhém čtvrtletí. Jak toho pozitivního stavu využít efektivně a ne pouze jednorázově? Mluvil jste o sociálních výdajích ČSSD, ale také hnutí ANO podpořilo jednorázový růst důchodů, slevy na jízdném pro studenty, důchodce a tak dále.
Ano, zase je to o vyváženosti. Z mého úhlu pohledu je to o investicích: do výzkumu, do vývoje, do inovací. Za tím si bytostně stojím, protože naší ambicí by mělo být nedívat se pouze na rok na dva dopředu a nějak to uhrát, ale my dnes připravujeme národní hospodářskou strategii poprvé po 20, 25 letech, která bude mířit na rok 2030 s jasným cílem. Tak, aby zde v roce 2030, čili nikoliv tato vláda ani další, ale ta přes další byla v prostředí, které bude založeno na finálním produktu, na přidané hodnotě, na ziskovosti, na míře nezávislosti. Toho docílíme jedině tehdy, pokud dnes budeme investovat.
Strategie vize 2030 znamená, že v roce 2030 teprve reálně poznáme proměny?
Ne, ne, to samozřejmě má jízdní řád a bude to v podstatě od příštího roku, přes jasné cíle v jednotlivých letech až do roku 2030. Míříme k tomu, abychom v roce 2030 stále byli ve voze první třídy evropského rychlíku. Věda může na první pohled působit jako ne úplně efektivní investice, ale v čase se nám vrátí, protože tady budeme mít produkty, chytrou infrastrukturu, dobrou univerzitní výzkumnou základnu a solidní ekosystém. Vyplatí se to všem včetně zaměstnanců, protože budou pracovat ve firmách, které vytvoří přidanou hodnotu a nabídnou solidní mzdy.
Často hovoříte o oživení podnikatelského prostředí. Za jak dlouho se třeba mohou živnostníci dočkat jednotného inkasního místa?
Fakt, že se zavede jednotné inkasní místo, kde se jedním šmahem pro živnostníky opět po 20 letech vyřeší vše potřebné, že se na měsíční bázi sdruží do zdravotního a sociálního a zálohy na daň z příjmu, tak to je teď ve fázi faktické technické přípravy. Už to není otázka ideologická nebo diskusní. Je to otázka nastavení informačních systémů.
Ministr vnitra Jan Hamáček napsal dopis premiérovi, ve kterém zmínil, že kvůli současnému návrhu rozpočtu a jeho podobě je také ohrožena podpora digitalizace. Souhlasíte s jeho výhradami?
Vždycky, když se dá těch peněz víc, tak to samozřejmě může spět ještě k lepšímu výsledku, ale je to otázka míry toho, kde až a kam až se dá přidat. Samozřejmě respektuji, když se dá do digitalizace víc, že se to ještě více popožene, ale je tady připravená strategie, která splňuje Digitální Česko. Vede to vládní zmocněnec pan Dzurilla, který to má opravdu velmi dobře připravené, jak s ohledem na společnost, s ohledem na ekonomiku, čili podnikatele i s ohledem na třeba vazby vůči Evropské unii. Je zde připravena celá řada velmi dobrých nástrojů, které se zavádí.
Není divné, když ministr vnitra říká, že na to není dostatek peněz?
Samozřejmě ministr vnitra chce na tyto věci ještě více peněz a já je chci taky v rámci resortu průmyslu, ale na druhou stranu musím mít nějakou záklopku. Vím, že ekonomika neroste čtyřmi procenty, ale jenom 2,5 procenty. I když bych chtěl víc, tak nemůžu, protože pokud to udělám, tak to bude na úkor něčeho jiného. Může přijít někdo jiný – třeba z obrany – a řekne, ale my máme přece nějaké závazky vůči NATO, tak pojďme tam přihodit víc. Další potřebuje peníze na zdravotnictví, další přijde, že potřebuje peníze školství. Všechny tyto takzvané priority mají své opodstatnění, ale mohu si koupit jenom to, na co mám a na co vydělám. To přece funguje v rodině, to funguje ve firmě a to musí fungovat i ve státu.
Teď vidíme, že nejen digitalizace, ale také investice do kybernetické ochrany nejsou asi úplně dostatečné, přiznává to také ministerstvo zahraničních věcí, protože podle informací Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost stála za červnovým útokem na ministerstvo zahraničí cizí státní moc. Překvapilo vás to? Věděl jste o tom? Jako ministr, zajímáte se o to, jak je chráněn váš resort?
Ano, dnes na to máme dokonce poměrně dobře udělaný systém, nejen na našem resortu. Myslím si, že obecně v Česku toto funguje dobře. Úplně mě to nepřekvapilo, protože takový útok může přijít. Žijeme v globálním technologicky vyspělém světě, který je založen na nových technologiích. Na jednu stranu kybernetizace, automatizace a například umělá inteligence nás neskutečně posouvá ve smyslu nových technologií, zjednodušení výrobních procesů i vyšší efektivity.
Ale na druhou stranu jsou zde nové hrozby. A ty jsou jak vůči podnikům a firmám, které jsou v úplně jiné dimenzi, než ještě před deseti, patnácti lety. A pochopitelně budou tyto hrozby i mezi velmocemi. Já se dokonce domnívám, že potencionální spory mezi velmocemi už v budoucnosti nebudou klasickými zbraněmi, ale pokud nějaké budou, tak můžou být právě těmi kybernetickými zbraněmi. Protože třeba zneužití autonomního řízení vozidel nebo umělé inteligence vám naruší úplně všechno.
Chtěl byste jako ministr na 100 procent vědět, o kterou zemi se jednalo, která stála za tím konkrétním útokem?
Já to vím, ale nemůžu o tom hovořit.
To znamená informaci, se kterou přišel Radiožurnál, zdali se jednalo o Ruskou federaci, tak to nemůžete potvrdit?
Nemůžu to komentovat čistě z jednoho důvodu, protože musím dodržovat zákon o utajování informací, a tím pádem, i když jsem byl u těch jednání, tak to říct nemůžu.
Jak se k tomu vláda postaví? Zaujme nějakou novější, odpovědnější strategii?
Já myslím, že ta strategie není neodpovědná. Už jenom to, že se to relativně rychle zjistilo, tak svědčí o tom, že se dokáže toto odchytit. Je pravděpodobné, že se mohou tyto útoky do budoucna hromadit.
Berme to i jako určité varování, že jsme se s tím skutečně fakticky setkali, že to není žádná chiméra a vláda dnes má velmi dobrý systém, aby se zabezpečila proti potenciálním kybernetickým útokům. Popravdě řečeno to vždycky bude souboj technologií, kdo zase bude o kousek dál. Takže není nikdy vyloučeno, že nějaký podobný útok nepřijde.
Vláda tedy neplánuje nějaké mimořádné investice nebo opatření?
Vláda na to dává poměrně hodně zdrojů, řešíme to na Bezpečnostní radě státu a musím říct, že se do této oblasti připravuje skutečně nemálo peněz.
Máme také dost expertně vzdělaných lidí, kteří mohou na kyberochraně pro státní správu pracovat?
Troufám si tvrdit, že máme. Samozřejmě je otázka, do jaké míry po nich bude poptávka i v privátním sektoru, protože toto určitě není otázka jen veřejné sféry. Ale firmy se budou bránit a budou přetahávat nejschopnější vědce či výzkumníky. A třeba to bude boj o lidi, kteří jsou schopni se v této oblasti orientovat. Tím pádem i boj o mzdy a budou různá lákadla, aby lidé z veřejné sféry odcházeli k privátní, ale na druhou stranu zde máme špičkové univerzity, které produkují velmi schopné lidi.
S tím se vyrovnává každá velmoc – my sice nejsme velmocí, ale jsme technologicky vyspělou zemí, jsme zemí první ligy v Evropě i ve světě a musíme se připravit na to, že takovéto země prostě budou i pod tímto tlakem.
Redakčně upraveno. Kromě toho mluvil Karel Havlíček také o rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana nejmenovat kandidáta ČSSD Michala Šmardu ministrem kultury. Celý rozhovor najdete ve videu.