Varování ekonomů se vyplnila – čínská ekonomika začala nový týden těžkým propadem. Její hlavní indexy ztrácejí přes osm procent. Čínské akcie tak podle propočtu Bloombergu zažily nejhlubší jednodenní propad od roku 2007. Akciové burzy nicméně padají i jinde ve světě. Například americký index Dow Jones se poprvé od února 2014 propadl pod hranici 16 tisíc bodů.
Citelný pokles Číny – druhé největší globální ekonomiky – straší světové bankéře. Komentátoři se nevyhýbají termínům jako „akciový chaos“ nebo „černé pondělí“. Index Dow Jones v 09:45 místního času (15:45 SELČ) klesl o téměř čtyři procenta, tedy téměř 650 bodů, na 15 813 bodů, když se krátce po zahájení obchodování snížil až o 1000 bodů. Obchodníci se zbavují hlavně akcií ropných firem a dalších prodejců komodit.
Později americké akcie výraznou část počátečních ztrát smazaly. V poledne (18:00 SELČ) ztrácel Dow Jones téměř 220 bodů, když se vyšplhal na hodnotu 16 242 bodů. Širší index Standard & Poor's 500 oslabil o 1,5 procenta, index technologického trhu Nasdaq o jedno procento.
Také hlavní burzy v Londýně, Paříži a Frankfurtu otevřely s výrazným poklesem. Londýnský index FTSE 100 spadl o 2,5 procenta, v případě hlavních burz ve Francii a Německu šlo shodně o tři procenta. Panevropský index FTSEurofirst 300 večer uzavřel se ztrátou 5,4 procenta, zaznamenal tedy nejprudší jednodenní pokles od listopadu 2008. Tržní hodnota podniků v tomto indexu se snížila o zhruba 450 miliard eur (přes 12 bilionů korun).
I pražská burza povážlivě klesla – index PX odepsal 4,6 procenta na 946,34 bodu, což je nejvíc od září 2011. Oslabily téměř všechny hlavní tituly, posiloval pouze operátor O2.
Pád čínských akcií se rovněž promítá do silných ztrát na ostatních asijských burzách. Hlavní index burzy v Tokiu Nikkei 225 padá o šest procent, hongkongský Hang Seng oslabuje o více než čtyři procenta, tchajwanská burza hlásí pokles přes šest procent. Index australské burzy v noci na pondělí odepsal přes tři procenta a zažil nejhlubší ztrátu za čtyři roky.
Minulý týden světové burzy zažily nejhorší týden v tomto roce, širší index Wall Street ztratil 5,8 procenta, nejvíce od září 2011. Globální výprodej spustila zpráva o prohlubujícím se poklesu aktivity v čínském průmyslu, která zvýšila obavy z dalšího zpomalování růstu druhé největší světové ekonomiky. Hospodářský růst Číny totiž zpomalil v červenci na 6,6 procenta, během srpna navíc oslaboval hlavně soukromý výrobní index, a to na nejnižší hodnotu za posledních šest let.
Měnový fond: O krizi je předčasné mluvit
Střízlivě zatím finanční drama na Dálném východě hodnotí Mezinárodní měnový fond. O víkendu uvedl, že Čína zvládá pomalejší hospodářský růst obstojně. Tamní vláda se prý snaží snížit závislost ekonomiky na vývozu i investicích. Je naprosto předčasné mluvit o krizi v Číně, prohlásil v neděli vysoký představitel MMF Carlo Cottarelli.
Čína tvrdí, že se devalvací nechtěla vzepřít tržním silám, ale naopak přizpůsobit kurz jüanu situaci na trhu. Devalvace přesto vyvolala obavy z eskalace měnové války a vedla k obviněním, že Peking se prostřednictvím slabší měny snaží poskytnout nepoctivou výhodu čínským exportérům.
Čínskému růstovému obru došel dech
Čínská ekonomika byla v posledních třech dekádách ostrovem výjimečného stoupání. Průměrně desetiprocentnímu růstu proto zákonitě musel v jednu chvíli dojít dech. Jak připomíná týdeník The Economist, zákonitosti finančních čísel fungují stejně u států, jako u firem – čím více a déle ekonomika roste, tím těžší je takový směr udržet. V pozadí čínského růstového „zázraku" byly po dlouhá léta pozvolné změny v pracovním trhu, kapitálu i produktivity. Dynamika všech tří prvků Číně dlouhodobě zaručovala růst kolem deseti procent.
V současnosti však tato vlna pozvolna klesá. Počet obyvatel v produktivním věku v Číně dosáhl vrcholu v roce 2012. Investice zřejmě také již dosáhly svého maxima ( v případě Číny 49 procent HDP, tedy úrovně, které dosáhlo jen velmi málo zemí). Zatřetí: technologická propast Číny oproti bohatým zemím je stále menší, což se sebou nese i menší růst produktivity.
K pádu čínské ekonomiky ale „přispěly“ i nedávné změny. Od roku 2008 se vyšplhala celková zadluženost Číny (včetně vlády, podniků i domácností) na přibližně 250 procent HDP. Vzápětí se projevil dvojí efekt – během globální krize Čína v konkurenci ostatních států posilovala, ale jen za cenu ohromného dluhového břemene. Jedno z velkých nebezpečí představovalo například masivní investování do bydlení. V Číně je v současnosti rekordní množství domů, které nemají své kupce. Právě sektor nemovitostí, který dříve činil až 15 procent celkového hospodářského růstu, zažívá nebývalý pokles.
Zatímco předchozí čínští lídři vždy posílili růst, kdykoliv měl tendenci oslabit, bývalý čínský prezident Si-ťin Pching (do roku 2013) kladl důraz spíše na strukturální reformy. Tamní centrální banka se přitom až dosud bránila uvolnění měnové politiky. V takových podmínkách proto místní vlády nebyly schopné utrácet obvyklé množství peněz.
Jak komentuje ekonom Cheng Li ze společnosti Brookings Institution, v Číně se v posledních letech stále razantněji projevuje pozvolný přechod z exportní na konzumní ekonomiku. Dalším důležitým faktorem čínského zpomalení jsou podle něj hospodářské nároky eurozóny i zvyšující se náklady na čínském pracovním trhu.
