Jak šel čas s Jadernou elektrárnou Dukovany

Dukovany - Čtyři bloky, osm chladicích věží, výkon 2 040 MW a třicetiletá provozní historie. To jsou jen základní data o Jaderné elektrárně Dukovany, která vyrábí zhruba pětinu potřebné energie pro celou Českou republiku. Současná vláda další rozvoj jaderné energetiky podporuje. Dostavět by chtěla jeden blok elektrárny Temelín i jeden blok v Dukovanech, podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) to však není otázka tohoto roku. Nejzajímavější milníky první české jaderné elektrárny si můžete připomenout v článku.

Když byla 12. února 1985 zahájena štěpná reakce na jejím prvním bloku, měla elektrárna projektovanou životnost 30 let. Výroba v této nejstarší části by tedy měla letos skončit; díky modernizaci je však pravděpodobné, že první blok bude vyrábět proud nejméně do roku 2025. 

Hlavním cílem vedení dukovanské elektrárny pro letošní rok je získat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost souhlas s prodloužením životnosti prvního bloku na dalších deset let. Předsedkyně úřadu Dana Drábová již dala najevo, že je to reálné. „My víme, že technicky na to ty bloky mají. Mají na to, aby byly provozovány do roku 2025, případně do roku 2035, když se o ně bude ČEZ řádně starat,“ prohlásila Drábová loni v listopadu. Ve zmíněném roce 2035 už by v Dukovanech mohl fungovat i pátý blok, jehož výstavbu elektrárenská společnost ČEZ zvažuje.

Dukovany dodaly minulý rok do sítě 15,37 terawatthodin (TWh) elektřiny, což bylo druhé největší množství za dobu jejich fungování. Opět se jim tak podařilo překonat jihočeský Temelín, který loni vyprodukoval 14,95 TWh. Od uvedení elektrárny do provozu až do konce letošního ledna bylo v Dukovanech vyrobeno přes 384 TWh elektřiny. 

Historie elektrárny sahá k počátku 70. let minulého století, kdy tehdejší Československo a Sovětský svaz podepsaly mezivládní dohodu o výstavbě dvou jaderných elektráren - elektrárny v Jaslovských Bohunicích na Slovensku (první atomová elektrárna v Československu) a Dukovan na jižní Moravě. Výstavba dukovanské elektrárny byla zahájena v roce 1978, poslední čtvrtý blok byl uveden do provozu v roce 1987.

Elektrárně Dukovany musely ustoupit tři obce ve východním cípu třebíčského okresu - Skryje, Lipňany a Heřmanice. Dalším nepřehlédnutelným zásahem do okolí budoucí elektrárny byla výstavba vodních nádrží Dalešice a Mohelno na řece Jihlavě, které slouží jako zdroj chladící vody.

Jaderné elektrárny v Evropě
Zdroj: ČT24

HLAVNÍ MILNÍKY V HISTORII DUKOVAN

1992: Kam s jaderným odpadem z Dukovan?

Pár let po uvedení jaderné elektrárny Dukovany do provozu vyvstal problém, kam uložit hromadící se vyhořelý jaderný odpad. Část odpadu byla odvážena do slovenských Jaslovských Bohunic, kde však hrozilo vyčerpání kapacit. Po dlouhých diskuzích se nakonec rozhodlo o výstavbě meziskladu přímo na území jaderné elektrárny Dukovany, a to o kapacitě 600 tun rozložené do celkem 60 certifikovaných kontejnerů.

1996: Exploze a čtyři zranění muži s popáleninami

V květnu roku 1996 došlo ke vznícení par acetonu a následné explozi při revizi 2. bloku jaderné elektrárny. Při nehodě však nebylo zničeno žádné zařízení a ani nevznikla hmotná škoda, incident tak nebyl klasifikován na stupnici havárií. Co se týče havárií od uvedení jaderné elektrárny do provozu, Dukovany si stále drží čistý štít a pohybují se v první třetině nejbezpečnějších jaderných elektráren světa.

2003: Odboráři se bouří, nesouhlasí s kolektivní smlouvou

Stávkovou pohotovostí hrozili na konci roku 2003 odboráři kvůli připravovanému jednání o podobě nové kolektivní smlouvy – v té mělo být totiž zaneseno, že jim ČEZ zaručí navýšení tarifů o 3,5 procenta. Odboráři však požadovali procent osm a slibovali vyhlášení stávkové pohotovosti. A dukovanští odboráři nezůstali v požadavcích sami, podpořili je i jejich kolegové z Jaderné elektrárny Temelín.

Brzy zahájili odboráři sběr podpisů potřebných pro vyhlášení stávky. Její datum bylo plánováno na 20. ledna, přesná forma však nebyla dlouhou dobu známa. Od samotné stávky však nakonec odboráři upustili a místo ní naplánovali protestní shromáždění, tzv. haléřový protest, kterého se zúčastnila většina zaměstnanců obou jaderných elektráren. Finální dohoda podepsaná oběma stranami nakonec zakotvila v kolektivní smlouvě zvýšení mzdových tarifů o 3,5 procenta a růst 13. a 14. platů.

2008: Katastrofa v Dukovanech v podání rakouské ORF

Rakouská veřejnoprávní televizní a rozhlasová stanice ORF odvysílala fiktivní dokument s názvem První den, jehož hlavním námětem byla havárie v jaderné elektrárně a potenciální dopad této nehody. Původně byl snímek označen jen jako čistá fikce o havárii „nedaleko rakouských hranic“, ve finále byl však zasazen přímo do prostředí dukovanské jaderné elektrárny.

Načasování vysílání dokumentu První den korespondovalo s tehdy aktuálním 30. výročím referenda, během kterého Rakušané odmítli jadernou energetiku. Proti uvedení snímku se tehdy ohradila jak Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, tak i český velvyslanec působící ve Vídni Jan Koukal.

Cvičení v Dukovanech
Zdroj: ČT24

2014/2015: Rakušané a Němci odmítají prodloužení licence Dukovan

Nejpalčivějším problémem elektrárny Dukovany je v těchto dnech získání nové licence, která zajistí prodloužení provozu prvního ze 4 bloků. Nutnou podmínkou pro výrobu elektrické energie, a tedy i provozování jednotlivých bloků je vysoká bezpečnost jaderné elektrárny. Na tu jsou od havárie jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011 kladeny mnohem větší nároky. V případě JE Dukovany není ale bezpečnost problém – podle jejího ředitele Miloše Štěpanovského má tato elektrárna jednu z nejvyšších úrovní radiační ochrany na celém světě. Předpokládá se, že do procesu získání licence však zasáhnou němečtí i rakouští odpůrci jaderné energie.

Právě odpůrci z Rakouska a Německa jsou dlouhodobě největšími kritiky provozu dukovanské elektrárny a jaderné energetiky v Evropě vůbec. Proti současnému prodloužení licence na fungování 1. bloku sesbírali Rakušané a Němci už přes 60 tisíc podpisů. Ti paradoxně proti fungování Jaderné elektrárny Dukovany brojí v mnohem větší míře než místní obyvatelé.