Netradiční povolání: horský vůdce

„Horský vůdce může pracovat jak na umělé stěně někde v nějakém indoorovém lezeckém centru, zrovna tak lézt na osmitisícovku nebo lyžovat volné terény v Kanadě nebo cokoliv jiného,“ vysvětluje Šimůnek. Pokud podle něj někdo chce zlepšit svoje vlastnosti a znalosti z horského terénu a chce se pohybovat sám, tak je dobré si zaplatit kurz.

Když je na severní polokouli zima, lze se věnovat zimním sportům – lezení, ledopádu, skialpinismu, lyžování ve volných terénech nebo heliskiingu. „Pokud na jaře, odjíždíme do Himalájí, kde je sezona na treking. V létě se většinou člověk pohybuje na území ČR ve skalách nebo Alpách, to je nejpříhodnější. Na podzim je dobré vyrazit na nějakou expedici,“ doplňuje Šimůnek. To jen dokládá, že lezení lze provádět 365 dní v roce.

V současné době čítá Česká asociace horských vůdců 20 lidí s plnou licencí. 27. 6. tohoto roku končí další kurz, kterého se účastní šest aspirantů. Takže zřejmě nás bude 26, dodává Šimůnek. Byl přitom mezi prvními osmi Čechy, kteří licenci získali. Předcházely tomu tisíce hodin nejrůznějších druhů aktivit: skialpinismus, lyžování ve volném terénu, heliskiing, skalní lezení nebo třeba lezení ledopádů. Vše završila postupová a závěrečná zkouška. 

Náklady na získání titulu horského vůdce jdou do statisíců

„Licence je veskrze drahá. Je to zaprvé spousta času, člověk stráví tři roky ve výcviku. Je to spousta praxe, spousta hodin výcviku a nákladově se to pohybuje ve statisících. Rozhodně je to částka nad čtvrt milionu, takže rozhodně licence stojí nejen čas, ale i peníze a je to velká investice,“ říká Šimůnek. 

Vůdci tráví zhruba 200 dní v roce mimo domov, z toho 30 dní čistého času v letadle. Podstupují velkou fyzickou i psychickou zátěž a mají zodpovědnost za své klienty. „Určitě se tím dá plně uživit,“ uzavírá Šimůnek.