Tři mrtví komunisté zůstali ležet na chodbě školy v Babicích na Třebíčsku přesně před 70 lety. Čtvrtý byl těžce raněn. Případ nebyl nikdy zcela přesně objasněn, tehdejšímu režimu však posloužil jako záminka k represím proti katolické církvi a k zastrašování soukromých rolníků bránících se kolektivizaci, které ale probíhalo již v předchozích měsících. V následných procesech bylo odsouzeno na sto lidí, z toho jedenáct z nich k trestu smrti.
Je pondělí večer, dětem začaly prázdniny, píše se rok 1951 a v přízemí školy v Babicích u Třebíče s několika stovkami obyvatel zasedá rada místního národního výboru. Jednání řídí učitel Tomáš Kuchtík, přítomen je i lesní dělník Josef Roupec, skladník družstva Jednota Bohumil Netolička a tesař František Bláha. Rok se přehoupl do druhé poloviny a oni řeší hospodářské výkazy.
Den se už zkracuje, venku je tma a okolo půl jedenácté do budovy vnikají dva ozbrojení muži, Ladislav Malý a Antonín Mityska. Před školou pak hlídají bratři Antonín a Stanislav Plichtovi.
Malý dlouhodobě organizuje akce proti komunistům a s Mityskou se samopaly v rukou donutí funkcionáře vyjít na chodbu tváří ke schodům. Organizátor se má zeptat, kdo je předseda KSČ. Na to se otočí řídící schůze učitel Kuchtík. Následně Malý nebo Mityska střílí ze samopalu a tři muži padají k zemi. Zraněný František Bláha utíká na schody a schovává se na podestě. Takto události zachycuje Paměť národa.
Okolnosti incidentu ale nejsou dodnes jasné. Rekonstrukce vychází z pozdější výpovědi Mitysky učiněné pod nátlakem. Přeživší Bláha o osudném večeru již nikdy oficiálně nemluví s odůvodněním, že se nesmí říci pravda. Je tedy možné, že Malý neměl v úmyslu doopravdy střílet.
Přeživší Bláha se po mnoha letech svěřil svému příteli Ludvíku Stehlíkovi, že k vraždě nemuselo dojít, kdyby skladník Netolička nevytáhl z kapsy revolver. Malý měl zbraň zahlédnout a přikázat Mityskovi, ať střílí, a dávka ze samopalu zasáhla všechny muže napříč. Stoprocentní pravdu o incidentu se ale dodnes i přes snahu mnoha badatelů zjistit nepodařilo.
Líheň odboje
Vysočina a jižní Morava byly počátkem 50. let pro nastupující komunistickou moc problémem. V kraji, kde byla tradičně silná katolická církev, se jen s obtížemi prosazovala kolektivizace zemědělství, která měla být ústředním bodem programu nové státní moci. Například ve volbách v roce 1946 v okrese Moravské Budějovice vyhrála tradiční lidová strana.
Soukromí rolníci tak byli těmi, koho aparát postihoval nejvíce. Represe však zároveň posilovaly odpor proti režimu a vzrůstající napětí vyvrcholilo právě v Babicích.
Čtyřčlennou skupinu samopaly a pistolemi ozbrojených mužů vedl Ladislav Malý. Ten měl být údajně agentem americké CIC (americký protišpionážní sbor), ale také se o něm hovořilo jako o možném provokatérovi komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Malý se na Moravě pohyboval již od března 1951 a organizoval různé protikomunistické aktivity. Připojilo se k němu několik převážně mladých lidí. Otec dvou bratrů, kteří během střelby hlídali před školou, Antonín Plichta se seznámil s Malým, když se po zahájení kolektivizace zemědělství ukrýval před zatčením. Do Jednotného zemědělského družstva vstoupit nechtěl.
„Komunisté dobře věděli, že táta má na lidi vliv, že je autorita, potřebovali se ho zbavit. Ve vesnici se nechali slyšet, že Plichtu musí zlikvidovat, i s panchartami. Rodina musí zmizet ze světa,“ vzpomínala Ludmila Vondráčková, rozená Plichtová, jejíž otec a poté i bratři Antonín a Stanislav se k Malému přidali.
Ihned po střelbě na babické škole si všichni členové skupiny uvědomovali, že je zle. „Skrze dveře jsem slyšela, jak tatínek říká: To se nemělo stát. Asi mu už docházelo, že něco není v pořádku. Tatínek proti těm zastřeleným lidem nic neměl, naopak s řídícím Kuchtíkem se dobře znal,“ líčila pamětnice.
Poté muži uprchli z obce a skrývali se v obilném poli u blízkých Bolíkovic, kde je tehdejší bezpečnostní složky hned druhý den dopadly. Při zásahu zahynuli dva členové skupiny, jedním z nich byl Malý, dva se vzdali.
„Od prvého okamžiku se komunistická strana snažila zneužít aktu střelby dobrodruhem a teroristou Malým ke svému prospěchu a diskreditaci jakékoliv odbojové činnosti,“ komentoval Adolf Rázek z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Kdo byl Ladislav Malý
Již krátce po akci se vynořily dohady o tom, že Malého smrt byla fingovaná a že ve skutečnosti přežil. Podle jednoho ze svědectví sestry bratrů Plichtových ho dokonce měla potkat v roce 1953 v Litoměřicích.
Po roce 1990 však Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu oficiálně potvrdil, že Malý skutečně zahynul při přestřelce. Prokázat se naopak přímo nepodařilo jeho možné spojení s StB, podle některých badatelů jej však tajná komunistická policie mohla nepřímo řídit. „Malý z mého pohledu spolupracovníkem StB nebyl. Spolupracovat mohl ovšem nevědomky,“ popisoval výsledky svého bádání Rázek.
Rázek vydal v roce 2003 i samostatnou publikaci věnující se vyšetřování babického případu. Dochází v ní na základě dokumentů k závěru, že nejpozději od podzimu 1950 řídila na Třebíčsku protikomunistické odbojové skupiny ve skutečnosti Státní bezpečnost prostřednictvím svých agentů.
Sám Malý byl už roku 1949 trestně stíhán za výhrůžky předsedovi místní organizace KSČ v Dolní Lipové. Měl tedy utéct do Rakouska a přihlásit se k americké tajné službě. Protože mu pak v Rakousku hrozilo trestní stíhání, odešel ilegálně zpět do Československa.
Hra tajných služeb
V té době v zemědělském regionu již dlouho narůstal odpor proti kolektivizaci a způsobům, kterými komunisté vládli. I Státní bezpečnost už tehdy zatýkala režimu nepohodlné lidi, což vybuzovalo k další aktivitě těch v protikomunistickém odboji.
K těm se řadil i Malý, který o sobě prohlašoval, že je agentem západních tajných služeb, přičemž lidé tehdy neměli ani zdaleka tolik informací a snadněji tak věřili například tomu, že se chystá vojenská intervence Západu.
Malého působení bylo ale již od jara podezřelé a část lidí, se kterými se bavil, následně zatkla Státní bezpečnost, například administrátora farnosti v Rokytnici nad Rokytnou Jana Bulu. Ten mu ze začátku pomáhal, následně ale účast na jedné z akcí odmítl a pak byl zatčen.
Podle historika Michala Stehlíka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který sám pochází z nedaleké Třebíče, ale Malého pozadí a spolupráci s tajnými službami nelze prokázat.
„Těžko bude existovat typ materiálu, který by potvrdil propojení Ladislava Malého se Státní bezpečností. Už neexistuje nic, co by na nás mohlo vypadnout jako nějaká zásadní informace nebo složka. To, co nemáme v ruce, jsou všechny materiály americké CIC. Teď jsem získal nějaké věci, které byly zpřístupněné v roce 2017, ale ty nenasvědčují ani tomu, že by byl řízen z druhé strany,“ řekl Stehlík.
O skupině Malého a jeho činnosti ale podle něho StB věděla. „Tam je to spekulace, jestli ho nechávali být. Každopádně StB byla připravena na ten obrovský zásah,“ popisuje Stehlík. Skupin odbojářů bylo podle něho v regionu několik.
Nejasný motiv
Osvětlen nebyl ani motiv činu. Autoři knihy Mlynáři od Babic vydané v roce 2008 Miroslav Kasáček a publicista Luděk Navara se nicméně přiklánějí k tomu, že členové skupiny kolem Malého chtěli komunistické funkcionáře v Babicích jen postrašit, ale akce se jim kvůli přítomnosti zbraní vymkla z rukou. Kasáček zná přitom události téměř osobně, jeho manželka je z jedné z perzekvovaných rodin v kraji ještě před babickými událostmi.
K podobnému závěru dospěl i badatel Rázek. Malého skupina totiž již před událostmi v Babicích podnikala na funkcionáře rozporuplné útoky v okolí.
Trojnásobnou vraždu komunistů použil tehdy režim k rozsáhlé propagandě, StB také rozpoutala velkou razii, při které pozatýkala mnohé sedláky a jejich rodiny vyhnala z jižní Moravy. Babická vražda se pro představitele tehdejší moci stala příkladem zasahování takzvaného západního imperialismu do dění v Československu.
Již deset dní po osudné noci začal proces se čtrnáctičlennou skupinou údajných teroristů. Soud vynesl sedm trestů smrti, dvě doživotí a pět dalších lidí odsoudil k celkem 110 letům vězení. Všechny tresty ještě před vynesením rozsudku schválili nejvyšší představitelé komunistické strany. Navazující procesy se konaly až do února 1953, popraveni byli další čtyři lidé.
Oběšeni byli mimo jiné i faráři Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil, kteří patřili k prvním obětem komunistických represí z řad církve. Brněnské biskupství usiluje o Bulovo a Drbolovo blahořečení. V roce 2016 byla v Lukově u Moravských Budějovic otevřena pamětní síň Jana Buly.
Ve prospěch režimu
Zvláštní rozměr události dává to, jakým způsobem ji komunistický režim ideologicky využil ve svůj prospěch. Například odsouzení kněží byli prezentováni jako agenti Vatikánu a nástroje imperialismu. O průběhu soudu s Antonínem Mityskou, který měl společně s Malým střílet, informoval tisk, rozhlas i filmové týdeníky. Televize tehdy ještě neexistovala.
K soudům pak chodily prosby z podniků, družstev a škol žádající pro obviněné trest smrti. Babickými vraždami se argumentovalo i v parlamentu při schvalování zákona o ochraně státních hranic 11. července 1951:
„Dosavadním šetřením bylo zjištěno, že v čele teroristické bandy byl agent západních imperialistů, který byl vycvičen v Bavorsku a nedávno dopraven na naše území, aby v žoldu nepřátel republiky vraždami a teroristickými akty rozvracel pokojnou práci našeho venkovského lidu a usiloval o návrat velkostatkářů, fabrikantů a bankéřů.“
Vyšla také oficiální brožura Babice, ve které byli události a jejich aktéři vykreslováni typickým černobílým viděním světa tehdejší komunistické moci.
Škola v ní reprezentuje svět nový, naději a budoucnost. Z fary podle brožury vstoupilo zlo do radostného života babické školy. I v přeneseném smyslu slova se fara stává sídlem temnoty a „reakce“, z jakékoliv fary se tak v podání komunistické ideologie může šířit zlo: „Zatímco babičtí občané v noci spali a myslili si, že jejich farář také spí, slétali se v půlnoční tmě k babické faře bandité jak stíny netopýrů.“
Babický případ byl komunistickou mocí propagandisticky využíván i o desítky let později. Známý je ze dvou dílů seriálu ze sedmdesátých let Třicet případů majora Zemana, který účelově zkresloval historická fakta, aby vyhovovala komunistickému výkladu události.
Reální lidé v něm tak měli změněná jména a bývali zobrazování v tom nejhorším možném světle. Babické tragédii se tak věnuje především desátá epizoda „Vrah se skrývá v poli“. Následně se k ní seriál vrací, když vypráví o období roku 1968 v epizodě 25 s názvem „Štvanice“.
Po roce 1990 se babický případ s následnými procesy začal znovu vyšetřovat, do dubna 1996 byly zrušeny všechny tehdejší rozsudky. V roce 1997 navíc Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu obvinil tehdy poslední dva žijící přísedící z babického procesu, Jaroslava Demčáka a Pavla Vítka, ze zneužití pravomoci.
Údajně podjatě rozhodovali o vině. Stíhání Demčáka však bylo později ze zdravotních důvodů přerušeno. K soudnímu verdiktu nedospěla ani obžaloba Vítka, jenž zemřel v červenci 2001.
Babice na Třebíčsku si výročí v pátek 2. července připomínají. Starostka Petra Černá položí květiny na hřbitově a u pomníku v centru obce, který zabité připomíná od roku 1975. Stejně tak v srpnu uctí místního faráře Drbolu.
