Ústavní soud zamítl stížnosti ženy, která žádala odškodnění od provozovatele nemocnice v Neratovicích na Mělnicku. Stěžovala si na zacházení při porodu, lékaři prý nerespektovali její přání a prováděli zákroky bez jejího informovaného souhlasu. Navíc jí po porodu nevydali placentu. Podle soudu bylo cílem zdravotníků chránit dítě a rodičku. Advokátka Zuzana Candigliota řekla, že se soud nevypořádal s hlavními argumenty a jeho nález je zaostalý.
Práva rodící matky lze podle Ústavního soudu omezit, když je ohroženo zdraví její nebo dítěte
Žalobou na ochranu osobnosti se žena domáhala půl milionu korun jako náhrady nemajetkové újmy od společnosti Almeda. Konkrétně poukazovala na to, že lékaři v rozporu s jejími přáními urychlovali porod, podali oxytocin, provedli nástřih hráze, nutili ji do polohy vleže s nohama v držácích, nerespektovali její soukromí, celkově s ní zacházeli neohleduplně a znemožnili jí opustit nemocnici. Podle verdiktu však všechny úkony zdravotníků odpovídaly dostupným poznatkům lékařské vědy a jejich cílem bylo chránit dítě i rodičku.
Porod se podle zdravotnické dokumentace komplikoval a bylo nutné přivést dítě na svět rychleji. Právě ochrana života a zdraví dítěte může v určitých situacích ospravedlnit zásah do práv matky, plyne z nálezu. „Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že jsou skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožené a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu – záchraně života a zdraví dítěte,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.
Vydání placenty bránilo riziko infekce
Ústavní soud dal ženě za pravdu v tom, že rodičkám lze vydávat placentu, což je také v souladu s postojem ministerstva zdravotnictví. Nejde o biologický zbytek, který je nutné zpopelnit. V ženině případě však vydání podle Ústavního soudu bránilo riziko infekce, porod nebyl fyziologický, žena měla zvýšené zánětlivé markery a dostávala antibiotika.
Za normálních okolností by vydání placenty bez patologických změn nic nebránilo. „Placentu nelze vnímat jen jako pouhý shluk buněk (dočasný orgán), a tedy v konečném důsledku biologický zbytek, ale především jako nejniternější pouto mezi matkou a jejím budoucím dítětem,“ stojí v nálezu. Justice prý nemá hodnotit důvody, které matky vedou k zájmu o vydání placenty, naopak má tento „niterný projev osobní autonomie jednotlivce respektovat a chránit“. Některé rodičky chtějí placentu pohřbít, případně věří v její příznivé účinky po zpracování a konzumaci.
Liga poukazuje na problém „porodnického násilí“
V případu se angažuje Liga lidských práv, která poukazuje na obecnější problém údajného „porodnického násilí“. Podle ligy jde o souhrnné označení pro fenomén zneužívání moci zdravotníků, spočívající v paternalistickém přístupu, nerespektování klientek, vnucování zastaralé a překonané praxe a dehumanizaci těhotenské, porodní a poporodní péče v Česku.
Podle advokátky Zuzany Candiglioty se Ústavní soud nevypořádal s hlavními argumenty ani s kritikou takzvaného porodnického násilí jako systémového problému v Česku.
Candigliota trvá na tom, že rodička vůbec nedostala šanci porodit „normálně“. Nález Ústavního soudu je podle ní podobně „zaostalý“ jako nedávné rozhodnutí polské justice o zákazu potratů – obě rozhodnutí odráží paternalistické přesvědčení, podle kterého žena nemůže rozhodovat o svém těle a při porodu by měla za každou cenu poslouchat zdravotníky.
