Vtipně a netradičně napsané zprávy přerovských strážníků oslovují každý den stovky lidí. Zástupce ředitele městské policie Miroslav Komínek jimi dává nahlédnout do běžné, ale někdy i těžko uvěřitelné práce. Svodky získaly popularitu také na sociálních sítích.
Alkoholové dýchánky či romantické západy slunce. Přerovští strážníci baví netradičními svodkami
Události: Vtipné svodky přerovské policie (zdroj: ČT24)
„Vrchol A promptně vstoupil do fyzické rozepře mezi vrcholy B a C, čímž situace ještě vygradovala. Vrchol C tedy odvedl vrchol A na chodbu domu. Zde vrchol A kontaktoval oznamovatelku, která zalarmovala strážníky. Mezitím se vrchol A vrátil k ostatním vrcholům. Což byl vrchol všeho,“ popisuje Komínek rozepři, kterou musela přerovská městská policie řešit letos v listopadu.
Jedním z jeho cílů je vtipnou formou představit veřejnosti práci strážníků, o níž mnohdy panují zkreslené představy. „Čím více lidí se k těmto informacím dostane, tak tím více lidé pochopí, jakou práci ti strážníci dělají už pár desítek let na ulici,“ vysvětluje Komínek svou motivaci.
Jeho netradiční svodky slaví úspěch. Ve virtuálním prostoru jejich fanoušci mluví o nominaci na literární cenu, ozývají se i návrhy na vydání policejních svodek v knižní podobě. Ačkoliv napsané vtipnou formou, jejich obsah mnohdy legrační není.
Když nemáte limetku, dejte tam grapefruit
Například nedávno se podle Komínka strážníkům při ověřování totožnosti hrdě přihlásil celostátně hledaný muž. Když si svou chybu uvědomil, útěkem se pokusil o zachování statu quo. O chvíli později už ale skončil v poutech.
„Někdy to přijde samo, někdy myšlenka je, někdy to napíšu a pak to celé vymažu a přepíšu to znovu, takže asi na to není nějaký recept. Někdy je to úspěšnější, jindy méně, jak říká klasik: když nemáte limetku, dejte tam grapefruit,“ popisuje svůj modus operandi zástupce ředitele přerovských strážníků.
Oslovovat veřejnost se mu daří. Na Facebooku sleduje přerovskou městskou policii přes čtrnáct tisíc lidí.
- I kamarádi se dokážou notně poškorpit.
- Na stálou službu večer zavolal podroušený muž, jenž prožil nehoráznou křivdu. Sdělil, že se nachází u svého známého doma. Muž narozený na začátku druhé světové války mu měl v nestřežené chvíli ukradnout telefon, a navíc si z něj tropil legraci. Šprýmujícího kamaráda by strážníci neřešili, ale krádež je krádež. Na místě činu hlídka počala rozplétat sled událostí. Během alkoholového dýchánku, kterým se dva kumpáni snažili zahnat podzimní depresi, jeden z nich kdesi vytratil svůj mobilní telefon. Naštěstí měl dost fištrónu, aby si dal dvě a dvě dohromady. Byl okraden. A protože byl vhodný pachatel hned po ruce, tak mu od plic náležitě vyčinil a na oplátku předpokládal kajícné doznání a satisfakci. Odpovědi se mu dostalo, avšak nikoliv takové, jakou očekával. Dotčen a okraden se rozhodl zavolat o pomoc, což však bez telefonu nejde úplně nejlíp. Nakonec si zapůjčil přístroj od přítomné ženy, která dle něj byla mimo podezření. Po vyslechnutí všech argumentů i protiargumentů hlídka prostě a jednoduše vytočila číslo ukradeného telefonu. Zvonění, které indikovalo přítomnost přístroje v bytě, se neozývalo z ničí kapsy ani rafinovaně vybudovaného úkrytu pro kontraband, ale z boty. Do té „okradenému“ muži telefon zapadl v průběhu opilecké merendy. Situace byla vyřešena ke spokojenosti všech, a každý si mohl jít po svém.
- Zdroj: Miroslav Komínek, Městská policie Přerov