Novináři v první linii. Na covidových odděleních riskují vlastní zdraví, odvážejí ale reportáže, které společnost potřebuje víc než prázdná slova

Jinak než prostřednictvím médií se zdravý člověk, který není zdravotník, na taková místa nedostane. Přesto by veřejnost měla mít možnost na nemocniční oddělení, kde pacienti s covidem ve vážných stavech bojují o život, nahlédnout. Alespoň si to myslí reportéři a někteří lékaři a sestry, kteří za přísných bezpečnostních opatření k sobě a k pacientům kamery, fotoaparáty, mikrofony a diktafony pustí. Proč je to tak důležité a jak se novináři po boku nejvážnějších případů cítí? To zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Reportér ČT Erik Knafjl v pardubické nemocnici na oddělení ARO
Zdroj: ČT24

S kamerou už byl téměř všude. Reportáže točí na zastupitelstvech, na silnicích, na polích nebo třeba na nejvyšší hoře Česka. Zajímavé a důležité události východočeského reportéra České televize Erika Knajfla několikrát přivedly už i do nemocnic. Na oddělení ARO, kde leží pacienti nakažení koronavirem, kteří jsou ve vážném stavu, teď byl poprvé.

„Takové natáčení není vůbec jednoduché. Je k němu potřeba řada povolení, a to nejen od vedení nemocnice, ale také od samotných zdravotníků, protože natáčení může být do jisté míry rizikové. Nejenom pro nás jako pro novináře, ale také pro zdravotníky, a hlavně pro pacienty,“ popisuje Erik Knajfl to, co předcházelo jeho vstupu do nemocnice.

Obvykle pracuje s kameramanem, na tomto „place“ si musel vystačit sám. „Kolega kameraman už patří do rizikové skupiny a necítil se na natáčení, tak jsem se ho ujmul já. Ale není to o nějaké odvaze, spíš si myslím, že je to o kolegialitě, protože si musíme v terénu vyhovět. A jeho důvody, proč nechtěl vstupovat do první linie, jsou celkem pochopitelné. Proto jsem se rozhodl, že natáčet půjdu já,“ říká Knajfl.

Přes ochranný oblek, brýle a respirátor není v reportáži skoro poznat, přesto má jeho přítomnost na takovém oddělení velkou váhu. Jen tak podle něj může ukázat, jak to na místě skutečně vypadá.

„Zdravotníci mají sami zájem, aby lidé viděli jejich práci, aby měli možnost nahlédnout do toho, co všechno musí dennodenně podstupovat. A samozřejmě také chtějí, aby si lidé uvědomili, že není radno nemoc podceňovat. A teď nemá cenu řešit, jestli je covid nebezpečný, nebo ne, jestli je to nějaká forma chřipky, nebo mnohem závažnější nemoc,“ doplňuje Knajfl.

Vydezinfikovat se musí i technika

Podobnou zkušenost má dvoučlenný tým z Deníku N, reportáž „z první linie“ přivezl z jihlavské nemocnice. „Nejtěžší bylo najít hranici, kam novinář může zajít, když sleduje, co se tam odehrává. My jsme měli možnost navštívit oddělení, kde covidoví pacienti leželi, nakonec tam šel kolega, který pořídil fotky, já jsem zůstala na sesterně, kde jsem se bavila s lékaři a sestrami. Měla jsem dilema, jestli tam mám jít s ním, ale vzhledem k tomu, že tam byl opravdu šrumec a připadalo mi, že bych tam jen překážela, tak jsme se rozhodli takto. Teď si zpětně říkám, že to možná byla chyba,“ říká redaktorka Adéla Skoupá.

Strach, že by se sama nakazila, ale neměla. Věřila ochranným pomůckám, stejně jako na ně spoléhají zdravotníci. Věřil jim i fotograf Gabriel Kuchta, který navíc při odchodu musel vydezinfikovat všechnu svou techniku. „Bylo to trochu složitější technicky, často jsem přes brýle a štít vůbec neviděl, co fotím. Občas se stalo, že se štít zamlžil. Takže jsem naslepo fotil a pak jsem to editoval,“ popisuje Kuchta.

Zdravotníci jako občanští žurnalisté

Kromě těchto reportáží v poslední době přibývá i svědectví přímo ze strany zdravotníků. Anonymně nebo i pod svým jménem na sociální sítě zapisují své dojmy a zážitky z každodenní práce. I to je podle novinářů potřeba. Zejména ve chvíli, kdy politika u veřejnosti v případě koronaviru sympatií příliš nemá.

„Ministr zdravotnictví je schopen vysvětlit situaci, ale pořád není schopen vysvětlit ji srozumitelně. Protože říct, že je nedostatek lůžek, je celkem abstraktní pojem. Ale říct, že když vás srazí auto a možná už nebude volné lůžko nebo bude infikovaný personál, který by se o vás staral, nebo bude nutné odložit operaci, na kterou čekáte půl roku, tak už to můžete vnímat jinak,“ vysvětluje Ludmila Hamplová ze Zdravotnického deníku, která se dlouhodobě věnuje zdravotnickým dezinformacím.

Další postřehy novinářů, kteří se pracovně dostali do tzv. první linie, uvidíte v neděli v pořadu Newsroom ČT24. Startuje ve 22:10.