Unikátní operace zlepšila život šesti lidem ve dvou zemích na dvou kontinentech. Díky spolupráci českých a izraelských lékařů získali tři Češi a tři Izraelci zdravou ledvinu. Na propojení databáze dárců a pacientů se přitom obě země dohodly letos. Transplantující chirurgové na obou stranách si totiž musí důvěřovat, vysvětlil v pořadu 90′ ČT24 přednosta Jiří Froněk, proč si pražské centrum IKEM vybralo pro výměnu orgánů právě Izrael.
Lékaři o domluvě s Izraelem: Když si posíláte ledviny pro transplantaci, musíte si důvěřovat na osobní úrovni
„Ledvina z Izraele přiletěla do Prahy, zpět jsme poslali jinou. Tato dvojvýměna umožnila potom trojvýměnu ledvin v jednotlivých státech,“ shrnul podstatu celé akce přednosta Kliniky transplantační chirurgie centra IKEM Froněk.
V transplantační medicíně je podle Froňka běžné, že když pacientovi selže orgán, pomoc mu nabídne někdo z rodiny. Pokud ale není možná tato výměna, mohou se dárce i pacient rozhodnout pro širší výměnu: dárce věnuje například ledvinu jinému pacientovi a na konci řetězce dostane zdravý orgán člověk, kvůli kterému se dárce pro operaci rozhodl. Transplantace orgánu od živého dárce je totiž pro příjemce výhodná: orgán funguje lépe, než když pochází od mrtvého dárce.
Jenže důvěřovat, že „můj“ pacient dostane nakonec pomoc, může být pro blízké dárce složité. „Je to morální problém a dárci i příjemci nám musí věřit, že to, co máme v plánu, dopadne dobře. Že všechny jednotlivé operace dopadnou dobře a dojde k dokončení řetězce,“ řekl Froněk s tím, že například ve Spojených státech mají zkušenost až s třicetivýměnou a mezi první a poslední operací tam uběhlo půl roku. Česko se nyní snaží o takzvaný nekonečný řetězec.
O vhodnosti dárců a příjemců rozhoduje počítač. Ojedinělost nynější operace spočívala v tom, že lékaři v Česku a Izraeli letos propojili své databáze. „Samotná výměna ledvin nebyla výjimečná, ale poprvé v naší historii letěl orgán tak daleko, navíc mimo Evropu. Bylo dobré, že na každé straně byly tři operace, ale mezitím byl jenom jeden let,“ zhodnotil Ondřej Viklický, přednosta Transplantcentra, Kliniky nefrologie a vedoucí Transplantační laboratoře centra IKEM.
O operaci informovali lékaři se zhruba týdenním zpožděním. „Chtěli jsme mít jistotu, že pacienti jsou v dobrém stavu a že před veřejnost můžeme předstoupit bez uzardění,“ řekl Viklický.
Lékaři si musí věřit. S Vídní máme osobní vztahy, přiznávají chirurgové
„Zatímco v Izraeli na párové výměně orgánů pracuje šest center, u nás je IKEM jediný,“ upozornil Viklický. A na rozdíl od Česka má Izrael praktické zkušenosti s transplantacemi orgánů od živých dárců teprve nedávné: dosud tomu bránilo židovské náboženské právo. Teprve před deseti lety se ale země rozhodla ujasnit si pravidla a operace tak začaly být častější. Navzdory tomu má ale český a izraelský zdravotní systém mnoho společného, a proto byla výměna orgánů mezi šesti lidmi možná.
Izraelští lékaři mohou vyměňovat orgány s transplantacemi nejen s Českem, ale také s Kyprem. Ten je ale oproti Česku menší a ke shodě dárců a příjemců zatím nedošlo. Česko má podobné vztahy s Rakouskem a výměny běžně probíhají.
„Je to osobní záležitost. Musíme si vzájemně důvěřovat, znát své postupy. S Vídní máme vztahy na osobní úrovni,“ zdůraznil Viklický. Jeho kolega Froněk dodal: „Výměna s Vídní vznikla jako vedlejší produkt jiné spolupráce, když kolegové přijeli do Prahy, zdrželi se dva dny a přišla na to řeč.“
Cesta orgánu z Vídně do Prahy trvá pět hodin, do Izraele cestovaly ledviny zhruba sedm hodin. Ještě před samotným orgánem si lékaři na obou stranách vyměnili řadu výsledků různých vyšetření, aby bylo jasné, že se celý řetězec podaří zrealizovat. Například při spolupráci s Vídní využívá pražský IKEM 3D tiskárnu: model orgánu pomůže lékařům na druhé straně se na operaci lépe připravit. Příprava na výměnu může trvat měsíce a zapojí se do ní, alespoň v centru IKEM, celé Transplantcentrum.
Filozoficky jsme si vybrali výměny a podpořili to medicínsky, říká Froněk
Podobnou spolupráci, jakou má centrum IKEM s Vídní a Izraelem, ale není možné podle lékařů uzavřít napříč Evropou, přestože se o to státy snaží. „My si rozumíme třeba s Holandskem, Británií a Španělskem, tedy zeměmi, kde je rozvinutý systém párových výměn. Ale nelze jednorázově propojit jiné země,“ zdůraznil Froněk.
„Máme rozdíly legislativní i kulturní,“ dodal Viklický. „Je to i o filozofii. Některé země preferují jiné postupy, dávají přednost jiným typům operací… U nás je párová výměna na prvním místě. Tak jsme si to filozoficky stanovili a medicínsky jsme to podpořili,“ dodal Froněk.
Celý pořad si můžete pustit ve videu.