Přesně před třiceti lety zvolily československé úřady obvyklou taktiku. Jako před většinou výročí pozatýkaly řadu protirežimních aktivistů. V cele předběžného zadržení pobyl krátce i Václav Havel, a to navzdory nemoci. Režim se tím připravoval na očekávané protesty 28. října.
Nadcházející výročí vzniku Československé republiky nenechalo v roce 1989 úřady v klidu. „Dostaly 'originální' nápad, že letošní vojenskou přísahu výjimečně přesunou na Václavské náměstí,“ informovala před třiceti lety už svobodná maďarská televize MTV.
Státní moc také zadržela mnoho odpůrců režimu včetně Václava Havla. „Říkala jsem jim, že nemůže, že je manžel nemocný, že má horečku 39 stupňů. Oni řekli, že to nebude dlouho trvat, ať s nimi jde,“ svěřila se před třiceti lety televizi MTV Olga Havlová.
Na Pankráci požádal Havel o vyšetření; nakonec byl odvezen do Nemocnice Na Františku. Tam si ho lékaři nechali. „Československá společnost dává stále otevřeněji najevo svoji nespokojenost,“ popsal Havel to, co se dělo 28. října 1989.
Demonstraci úřady rozehnaly. Havel zamával z okna
Dopoledne oslav se ještě odehrálo podle představ komunistické strany. Čerstvé posily československé armády složily v centru Prahy slavnostní přísahu. O pár hodin později ale vojáky vystřídali demonstranti.
„Cílem bylo zneužít odkazu 28. října 1918 pro svoje záměry, provokovat, vyvolat konfrontaci,“ zaznělo večer v Televizních novinách. Maďarská televize oproti tomu nabídla záběry na demonstranty volající po svobodě.
Na demonstraci dorazili z chalupy, kde se skrývali, také Ivan Havel s manželkou Dagmar. U hotelu Jalta se k nim okamžitě přidal příslušník StB, který je měl na starosti. „Říkal: Doporučuju, abyste odešli, dnes to má být tvrdé,“ vzpomíná dnes Havlová. „Ještě chvíli jsme tam pobyli a pak jsme šli za Václavem Na František zreferovat, co se děje,“ dodává.
Chvíli poté ozbrojené složky dav rozehnaly. Někteří lidé v ulicích zůstali a jeden průvod se vydal k Náměstí Republiky. Další lidé čekali před nemocnicí, kde ležel Václav Havel. „Chtěli ho vidět, tak jsme ho vzali k oknu, aby jim zamával,“ popisuje Dagmar Havlová.
„Samozřejmě přišli dovnitř estébáci a zadrželi nás,“ dodává. V cele strávili s manželem Ivanem několik hodin: „Vždy nás detailně prohlíželi. To byla skoro šikana, protože jsem se musela vysvléct donaha a dřepnout si.“
Ona i její manžel s tím počítali. Měli s sebou knihy a snažili se uklidňovat ostatní. Zadrženi nebyli poprvé – 28. října 1989 to ale bylo naposledy.
