Zákaz veřejné hudební produkce v nočních hodinách nelze obcházet formálním založením klubu přístupného pouze členům. Jde o pouhou zástěrku, konstatoval Nejvyšší správní soud (NSS). Ve svém rozhodnutí řešil, co je a co naopak není veřejná hudební produkce.
Na diskotéku s členskou kartou. Založení klubu vyhlášku neobejde, rozhodl Nejvyšší správní soud
Soud zamítl stížnost společnosti provozující Inferno Music Club v Kadani na Chomutovsku. Firma se bránila pokutě 35 tisíc korun za to, že ve třech případech pořádala veřejné hudební produkce ve vnitřních prostorách budovy po půlnoci. Městská vyhláška to přitom zakazovala.
Dovnitř se dostali jen lidé, kteří se stali členy Inferno Clubu. Soudci dospěli k názoru, že založení klubu bylo zástěrkou veřejně přístupné akce. Provozovatel se tak snažil obejít pravidlo, že po půlnoci nelze v Kadani v určité dny provozovat diskotéku nebo hudební produkci.
Členové nemuseli splňovat žádné podmínky
„Stát se členem klubu bylo zjevně velmi jednoduché, ryze formální. Běžnému hostovi diskotéky postačilo poskytnout provozovatelům klubu základní osobní údaje, nechat si vystavit členskou kartičku a podepsat souhlas s pravidly a ocitl se tam, kde chtěl být – na diskotéce, která se po 24. hodině svou podstatou nelišila od sebe samé před touto hodinou,“ stojí v rozhodnutí NSS.
Nelze prý hovořit o jakékoliv výběrovosti nebo uzavřenosti klubového zařízení. „Nebyla žádná kritéria členství a nebyl ani patrný důvod rozlišování mezi členy a nečleny klubu,“ konstatoval soud.
Podle soudce Karla Šimky lze jen obtížně formulovat obecně platný „katalog rysů či vlastností“ veřejné hudební produkce ve vnitřních prostorách. „Vždy je nutno konkrétní případ posuzovat spolu s kontextem, v němž se odehrává, a zohlednit všechny pro něj podstatné a nezřídka velmi specifické rysy či jejich vzájemnou kombinaci,“ uvedl Šimka.
