Události, komentáře: Infiltrace – ojedinělé selhání, nebo systémová chyba?
Pořad Infiltrace počátkem měsíce zveřejnil dva roky starý případ z pardubické nemocnice. Osmiletý chlapec sem nastoupil v květnu 2017 na operaci mandlí. Po zákroku začal krvácet a zdravotníci ho nechali dvanáct minut čekat na chodbě před nemocniční ambulancí, přestože jeho matka žádala o převoz uvnitř komplexu nemocnice k odborníkům. Domů se chlapec vrátil s poruchami vědomí.
„Je to otázka organizace péče v nemocnici. Chlapec byl na lůžkovém oddělení a měl tam zůstat. V době, kdy začalo krvácení, neměl personál dovolit, aby šel někam do ambulance, kde nikdo nebyl a kde byly zamčené dveře. Šel navíc úplně jinou cestou. A pak už se chyby kupily,“ komentuje případ ministr zdravotnictví.
„Pokud by zůstal na lůžkovém oddělení, tam přišel anesteziolog a situace se řešila na místě, mohl celý příběh dopadnout úplně jinak. Proč se dostal na ambulanci, se bude vyšetřovat,“ uvádí Vojtěch. Podivil se i nad tím, proč záznam z bezpečnostní kamery není úplný a podstatné pasáže chybí. „Je to podezřelé,“ připouští ministr.
S tím souhlasí i prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová. „Bohužel nevidíme dobu, která není na kamerách vidět. Nevíme, co se děje v době, kdy Adámek začal krvácet a než byl matkou přenesen do chodby. Nevíme, proč vlastně byla maminka s dítětem na chodbě, proč byly dveře zavřeny, kam se telefonovalo. Tyto informace nemáme,“ podotýká. Podle ní se v případu jedná o selhání jednotlivců i celého systému.
Marx: Lékařům chybí trénink
Podle Davida Marxe, proděkana pro výuku a studium ze 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity, není situace zachycená v pořadu Infiltrace běžná, ale ani zcela ojedinělá. „Problém v podobných situacích je dán tím, že personál neprochází pravidelným tréninkem zvládání akutních stavů. A to zejména ten personál, který pracuje na odděleních, kde tak často k akutním stavům nedochází,“ vysvětluje.
Systém simulace neodkladných stavů a jejich zvládání je podle něj poměrně nový a v Česku se teprve pomalu zavádí. „Nicméně ten, kdo odpovídá za to, že kdykoli během čtyřiadvaceti hodin má pacient stejnou šanci získat kvalifikovanou péči, je vždycky management zařízení,“ upozorňuje Marx.
Vojtěch: Dva roky je nemístně dlouho
Podle ministra zdravotnictví navíc trvá řešení kauzy příliš dlouho. „Sám jsem byl překvapen, že se případ táhne dva roky, dodneška není dořešeno odškodnění. To je doba nemístně dlouhá. Systém by měl být nastaven lépe v tom, že by měla být minimálně nějaká okamžitá pomoc pro rodinu. Pak se může řešit nějaké dodatečné odškodnění,“ míní.
Podle něj je špatně, že je teď rodina odkázána na dary od běžných lidí, kteří posílají peníze na konto. „Je otázka, jestli by neměl být fond, který bude pro tyto okamžité případy určen, aby aspoň nějak zasanoval prvotní náklady,“ uvažuje ministr.
Domnívá se, že by rodina mohla využít nárok na domácí péči zdravotní sestry nebo domácí umělou plicní ventilaci, které jsou podle něj placeny ze zdravotního pojištění. „Takže je otázka, jestli jim třeba nemůžeme nabídnout ještě nějakou další službu hrazenou z veřejných zdrojů,“ dodává.
Proděkan Marx se zase pozastavuje nad tím, že nemocnice rodině za dva roky nepředala zdravotní dokumentací, o níž žádá. „Je to nesprávný postup, rodiče mají právo získat úplnou kopii dokumentace. Zákon dokonce stanoví lhůtu 30 dnů,“ uvádí.