Události: Andrej Babiš v Maroku
Český premiér během návštěvy uctil památku marockých králů. Za panování jednoho z nich, Hasana II., strávil sám v severoafrické zemi druhou polovinu osmdesátých let. Nyní přivezl podnikatele i ministryni průmyslu Martu Novákovou (za ANO) a jedním ze smyslů její mise je i podpis mezivládní dohody o spolupráci v průmyslu.
Podle Svazu průmyslu a dopravy je Marocké království nejdůležitějším českým partnerem v regionu severní Afriky. Za posledních pět let se český vývoz do Maroka zdvojnásobil a řada českých firem už v zemi působí, uvedl svaz.
„Maroko je největší výrobce aut na africkém kontinentu. Dovážíme z něj renaulty a dacie. Je prostor pro české firmy stát se subdodavateli marockého výrobce,“ uvedl Babiš po jednání s marockým premiérem Saadaddínem Usmáním. Česko podle premiéra do Maroka ročně vyváží 2400 škodovek. „S novými typy je ambice dostat se brzy na 4000,“ řekl Babiš.
Podle Novákové by se spolupráce obou zemí měla kromě automobilového týkat i leteckého a textilního průmyslu. Marocká strana má zájem hlavně o speciální technologie, třeba o výrobu nanovláken. „Marockou stranu primárně zajímají investice českých firem na marockém trhu. Tak, jak je u nás nedostatek pracovníků, tady mají mezi třemi až pěti miliony nezaměstnaných mladých lidí, kteří by měli mít potenciál být vhodnými pracovníky pro české investory,“ uvedla Nováková.
Debata o migraci
Babiš má v Maroku díky svému působení z 80. let kontakty. I proto se na schůzce unijních lídrů nabídl, že s Maročany probere ožehavou migrační otázku. „Shodli jsme se na tom, že je potřeba pomáhat africkým zemím, aby nebyl žádný důvod k migraci do Evropy,“ nastínil Babiš svou strategii.
Právě v souvislosti s migrací se o Maroku v poslední době mluví čím dál víc. Je to totiž odsud přes moře nejblíž do Španělska, které běžence zatím přijímá. A je to jediná africká země, ze které se dá do Evropy dostat po souši přes dvě španělské enklávy na severu Maroka, Ceutu a Melillu. Tam ovšem lidé musí překonat několik plotů.
Španělé se však s vládou v Rabatu dohodli, že budou moci imigranty do těchto enkláv vracet – a využívají toho. V samotných enklávách takovou praxi dlouhá léta kritizovaly lidskoprávní organizace. Podle předsedy jedné z nich španělské zákony neumožňují vydávání uprchlíků jinam než do země původu – a už vůbec ne tam, kde jim hrozí násilí.
Maročtí vojáci se k nim podle něj chovají brutálně. „Viděl jsem to na vlastní oči. Mají klacky, železné tyče nebo často obrovské kameny, které jim házejí na nohy a na ruce, bijí je,“ popisuje předseda organizace Prodein José Palazón.
